Markéta Lazarová a Údolí včel. Dva z nejoceňovanějších snímků české kinematografie mají jednoho společného jmenovatele – osobu režiséra. Pod oběma je podepsán František Vláčil, vizuální génius, který patřil mezi nejzářivější hvězdy tzv. nové vlny československého filmu v šedesátých letech 20. století.
Životopis Františka Vláčila? Svět i život viděl ve filmových obrazech
František Vláčil se narodil 19. února 1924 v Českém Těšíně. Po válce vystudoval estetiku a dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně. Právě tady získal základy, díky kterým se později stal ceněným filmovým režisérem, scenáristou, ale také malířem a grafikem.
Po studiích (absolvoval v roce 1951, kdy komunistický režim v Československu utahoval po únorovém převratu v roce 1948 snad nejvíce šrouby) Vláčil pracoval nejprve v loutkovém, později v naučném filmu.
Svůj filmový debut natočený na Barrandově režíroval František Vláčil v roce 1960 – a hned to byla velká událost, snímek „Holubice“ jej prakticky ihned katapultoval mezi hvězdy československé nové vlny 60. let. Film byl oceněn na MFF v Benátkách.
Stále ještě v šedesátých letech následovaly další slavné snímky – „Ďáblova past“ (1961), „Markéta Lazarová“ (1967), „Údolí včel“ (1967), kde se poprvé výrazněji ve filmu objevila Věra Galatíková, a „Adelheid“ (1969). Snímek „Markéta Lazarová“, ve kterém hlavní roli ztvárnila tehdy začínající slovenská herečka Magda Vašáryová, byl později vybrán coby nejvýznamnější český film století v anketě kritiků. V období normalizace byl František Vláčil jako mnoho dalších nucen opustit Barrandov a v době zákazu se věnoval natáčení krátkých filmů.
V pozdějších letech František Vláčil natočil další filmové skvosty – „Dým bramborové natě“ s výborným Rudolfem Hrušínským v roli venkovského lékaře (1976), „Stíny horkého léta“ (1977), „Hadí jed“ (1981) a další. Vláčil se věnoval i režii televizních filmů a dokonce se objevil v několika filmech v malých rolích – příkladem jsou například Slavnosti sněženek režiséra Jiřího Menzela podle knihy Bohumila Hrabala.
Za svou práci obdržel František Vláčil řadu ocenění, včetně titulu zasloužilý umělec (1968) a národní umělec (1988). V roce 1994 získal Českého lva za celoživotní umělecký přínos českému filmu a byl prezidentem České filmové a televizní akademie.
František Vláčil zemřel 27. ledna 1999 v Praze.