Sv. Řehoř I. Veliký. Papež, který otevřel dveře středověku

Sv. Řehoř I. Veliký je obecně pokládán za jednu ze čtyř největších postav na papežském stolci. Jeho papežstvím je zahájen vítězný nástup katolické církve a prakticky jím začíná doba středověku.

Sv. Řehoř I. Veliký pochází ze starobylého šlechtického rodu. Na svět přichází asi v roce 540 v Římě, jeho otcem je sv. Gordian, římský senátor, jeho matkou je sv. Sylvie. Řehoř je vychováván v bohabojnosti a dostává se mu výborného vzdělání – vystuduje práva a stává se praetorem v Římě. Po otcově smrti pak svůj úřad opouští a odchází na rodinné statky na Sicílii, kde zakládá šest klášterů. Další benediktinský (viz sv. Benedikt) klášter vybuduje v Římě z rodinného paláce. V roce 577 papež Benedikt I. jmenuje Řehoře jedním ze sedmi jáhnů – kardinálů, kteří mají za úkol pečovat především o římskou chudinu. O dva roky později ho pak papež Pelagius II. jmenuje vyslancem u císařského dvora v Konstantinopoli. Zde Řehoř získává svého celoživotního přítele, sevillského biskupa Leandera.

O několik let později, po smrti byzantského císaře Tiberia II., se Řehoř vrací do Říma, kde se stává opatem ve svém klášteře.

Pak roku 589 postihne Řím velká povodeň a rozšíří se mor. Mezi tisíci mrtvými je i papež Pelagius II. Na jeho místo je i přes svůj odpor zvolen Řehoř. Hned po svém nástupu na papežský stolec pak Řehoř svolává věřící ke kajícím průvodům za odvrácení morové rány. Když jeden z průvodů (s novým papežem v čele) přichází k Tibeře, spatří Řehoř nad Hadrianovým (viz Hadrianus) mauzoleem postavu anděla, který právě ukládá svůj meč do pochvy. Pro Řehoře je to znamení, že morová rána je u konce. Na počest této události pak nechává Hadriánovo mauzoleum přejmenovat na Andělský hrad.

Papež Řehoř I. (první nositel titulu „Služebník služebníků božích„, lat. Servus Servorum Dei) vychází ve svém papežství z ideje absolutního dobra. Na obranu proti germánským Langobardům, pustošícím zemi, dává opevnit mnohá bezprostředně ohrožená města a tím pokládá základy ke světské moci papežské. Též posílá Langobardům dary, platí jim daně a tak při nejtěžších chvílích v letech 592 a 593 ochrání Řím před zkázou.

Na svou stranu si získává Řehoř I. i Vizigóty. Sevillský biskup Leander navazuje styky s ariánsky zaměřeným vizigótským králem Rekkaredem a získává ho pro katolictví – Rekkard poté uzavírá s Řehořem přátelství.

Významná je i Řehořova snaha o pokřesťanštění Británie – roku 596 vysílá ze svého kláštera mnicha sv. Augustina, později zvaného z Canterbury, který společně se čtyřiceti mladými druhy zakládá v Anglii biskupství a získává Anglosasy pro křesťanství.

Nesmrtelnost získává pak Řehoř I. Veliký zvelebením bohoslužebných úkonů a zpěvu, dodnes známého jako gregoriánský chorál. Zakládá v Římě pěveckou školu, kde chorál on sám vyučuje. Je i autorem mnohých hudebních reforem – mezi ně patří především rozšíření tónin a zavedení neum (teček, čárek, háček apod.), značek, které v notovém zápisu určují stoupání či klesání hlasu.

Největším dílem papeže Řehoře I. Velikého jsou jeho „Mravní výklady knihy Jób“, jakési přednášky pro řeholníky, oblíbené ve středověkých klášterech. Nejčtenější knihou jsou pak ve středověku „Homilie sv. Řehoře I.“, kázání pro věřící lid i pro mnichy.

Posledních pět let svého života je pak papež Řehoř I. Veliký těžce nemocný – má žaludeční obtíže a je tak slabý, že je několik let upoután na lůžko. Smrt 12. března roku 604 je pro něj vysvobozením. Jeho ostatky jsou uloženy pod oltářem kaple Clementiny v levé lodi chrámu sv. Petra v Římě.

V českém kalendáři je sv. Řehoře I. Velikého 3. září.