Jaroslav Ježek, český hudební skladatel, klavírista, dramaturg a dirigent orchestru pražského Osvobozeného divadla, dvorní skladatel dvojice Voskovec (viz Voskovec, Jiří) a Werich (viz Werich, Jan) a zakladatelská osobnosti moderní české taneční a jazzové hudby, přichází na svět 25. září roku 1906 v Praze v rodině dámského krejčího.
Ježkovo dětství pak nepatří k těm nejšťastnějším: trpí šedým zákalem očním, po nezdařené operaci pak na jedno oko oslepne docela (na druhé vidí jen velmi slabě), po onemocnění spálou je navíc silně nedoslýchavý.
Několik roků pak Ježek stráví v dětském slepeckém ústavu (poté, co je jeho otec za první světové války odveden na frontu).
Hudební vzdělání získává Jaroslav Ježek nejprve ve slepeckém ústavu, v roce 1924 pak začíná studovat na pražské konzervatoři – studia skladby u K. B. Jiráka Ježek končí v roce 1927. Po konzervatoři Jaroslav Ježek studuje na mistrovské škole u J. Suka a A. Háby, na téže škole se věnuje i studiu hry na klavír u A. Šímy.
V roce 1927, ještě během studií, se pak Jaroslav Ježek, díky podpoře mecenáše, dostává na roční pobyt do Paříže, kde se setkává s jazzem a soudobou vážnou hudbou.
V roce 1928 dochází v Ježkově životě v zásadnímu střetnutí – Ježek poznává dvojici divadelníků a komiků J. Voskovce a J. Wericha, v jejichž Osvobozeném divadle pak po příštích deset let bude působit jako skladatel, dirigent a dramaturg.
Pro Voskovcovi a Werichovi divadelní hry Jaroslav Ježek skládá scénickou hudbu a písně, které tvoří základ české moderní taneční a jazzové hudby – ve spojení s Werichovými a Voskovcovými texty pak tyto písně žijí i dnes: jen namátkou, Ježek je autorem písní „Tmavomodrý svět“, „Hej rup“, „Nebe na zemi“, „Píseň strašlivá o Golemovi“, „Šaty dělaj člověka“, „Klobouk ve křoví“, „Život je jen náhoda“ či „Babička Mary“…, velmi známá je i Ježkova skladba „Bugatti step“ z Voskovcovi a Werichovy hry „Don Juan and comp.“.
Kromě divadla skládá Jaroslav Ježek hudbu i pro film, a to opět především pro filmy dvojice Voskovec-Werich: Ježek je autorem hudby ke snímkům „Hej rup“, „Svět patří nám“, „Pudr a benzín“, „Peníze anebo život“ či „U nás v Kocourkově“.
Ve své tvorbě ale Jaroslav Ježek neopomíná ani hudbu vážnou – Jaroslav Ježek je autorem moderně pojatých, novátorských skladeb, v nichž se nebojí využít potenciálu jazzové hudby: již v roce 1927 píše originální, pro čtvrttónový klavír A. Háby vytvořenou, „Suitu pro čtvrttónový klavír“, ve stejném roce vzniká i jeho „Koncert pro klavír a orchestr“, skladba čerpající z jazzu.
Z dalších významných orchestrálních skladeb Jaroslava Ježka nesmíme opomenout „Koncert pro housle a dechový orchestr“ z roku 1930, který se pak dlouho drží na repertoáru České filharmonie, a skladbu „Symfonická báseň“ (1936).
Z významných klavírních skladeb Jaroslava Ježka jmenujme pak alespoň ještě skladby „Fantazie pro klavír a orchestr“, „Toccata“, „Capriccio“ či „Sonáta“, kromě toho je Ježek autorem komorních skladeb pro dechový kvintet, dvou smyčcových kvartetů atd.
Jaroslav Ježek je i autorem mnoha písňových cyklů.
Ježkova hvězdná kariéra je pak ale náhle přerušena v roce 1938 – po podepsání mnichovské dohody a postoupení československého pohraničí nacistickému Německu, je Osvobozené divadlo uzavřeno, v lednu roku následujícího pak Ježek, společně s Voskovcem a Werichem, s nimiž ho pojí kromě uměleckého souznění i protifašistické postoje, odchází do emigrace do Spojených států amerických.
Ve Spojených státech Jaroslav Ježek působí jako sbormistr amatérského smíšeného pěveckého sboru (Československý pěvecký sbor), kromě toho vyučuje hudbě – ve Spojených státech se pak Jaroslav Ježek seznamuje se svojí manželkou (Francis, vezme si ji krátce před smrtí).
Ta pak (smrt) přichází na počátku roku 1942 – 1. ledna tohoto roku Jaroslav Ježek podléhá v New Yorku chronické chorobě ledvin. Jeho ostatky jsou uloženy v Praze na Olšanských hřbitovech, kam jsou přeneseny po skončení druhé světové války.