Když v srpnu 1980 vystoupil v Gdaňsku před stávkujícími dělníky, jen málokdo mohl tušit, že právě tento elektrikář z loděnice se během několika let stane jednou z nejvýraznějších postav evropských dějin 20. století. Lech Wałęsa stál v čele hnutí Solidarita, získal Nobelovu cenu za mír a nakonec se stal prvním polským prezidentem zvoleným v přímé volbě. Jeho život ale provázejí nejen politické úspěchy, ale také dlouholeté spory o jeho kontakty s komunistickou tajnou policií.
Lech Wałęsa se narodil 29. září 1943 v Popowě u Lipna. Vystudoval odbornou školu v Lipně a v první polovině 60. let pracoval jako elektrikář a údržbář. V roce 1967 nastoupil do Gdaňských loděnic, kde se zapojil do dělnického hnutí.
Výrazněji na sebe upozornil během protestů v prosinci 1970, kdy se v Gdaňsku a dalších městech na pobřeží konaly demonstrace proti zdražování. Protesty byly násilně potlačeny a Wałęsa byl zatčen. V následujících letech se zapojil do činnosti opozičních skupin a v roce 1978 se stal členem Svobodných odborových svazů pobřeží, které působily mimo oficiální komunistické odbory.
Zlom přišel v srpnu 1980. Wałęsa se postavil do čela stávky v Gdaňských loděnicích a následně také Mezipodnikového stávkového výboru. Po jednáních s komunistickou vládou vznikly takzvané srpnové dohody, které vedly mimo jiné k legalizaci nezávislých odborů. V září 1980 vznikla Solidarita a Wałęsa se stal jejím předsedou. Během krátké doby se z odborového hnutí stal masový společenský fenomén.
Po vyhlášení výjimečného stavu v prosinci 1981 byl Wałęsa internován a několik měsíců držen mimo Gdaňsk. V listopadu 1982 byl propuštěn a vrátil se do loděnic. Solidarita byla mezitím zakázána, Wałęsa však zůstal jejím nejvýraznějším představitelem.
V roce 1983 získal Nobelovu cenu za mír. Protože mu polské úřady nedovolily vycestovat, cenu v Oslu převzala jeho manželka Danuta společně se synem Bogdanem. Nobelův výbor ocenil jeho úsilí o vyřešení problémů Polska prostřednictvím jednání a bez použití násilí.
Na konci 80. let se Wałęsa stal hlavním představitelem opozice při jednáních s komunistickou vládou u kulatého stolu. Dohoda otevřela cestu k částečně svobodným volbám v červnu 1989 a následnému politickému přechodu od komunistického režimu.
V prosinci 1990 byl Wałęsa zvolen prezidentem Polska v první přímé prezidentské volbě. Ve funkci působil do roku 1995. Jeho prezidentské období provázely spory uvnitř někdejšího opozičního tábora i výrazné politické změny. Ve volbách v roce 1995 se pokusil mandát obhájit, ve druhém kole však podlehl Aleksanderu Kwaśniewskému.
Součástí Wałęsova životopisu je také kontroverze kolem jeho údajné spolupráce s komunistickou bezpečností pod krycím jménem „Bolek“. Polský Ústav národní paměti uvádí, že byl v letech 1970 až 1976 registrován jako tajný spolupracovník. Wałęsa spolupráci dlouhodobě odmítá. V roce 2000 přitom varšavský odvolací soud rozhodl, že jeho lustrační prohlášení bylo v souladu s tehdy platným zákonem. Spor se znovu výrazně otevřel po objevení dokumentů v domě vdovy po bývalém šéfovi komunistické bezpečnosti Czesławu Kiszczakovi v roce 2016.
Wałęsa zůstal i po odchodu z prezidentského úřadu veřejně činný. V roce 1995 založil Institut Lecha Wałęsy, který se věnuje mimo jiné odkazu Solidarity a podpoře demokracie. Nadále vystupuje na mezinárodních konferencích a komentuje politické dění. Jeho jméno zůstává neodmyslitelně spojeno s pádem komunistického režimu v Polsku a s proměnou střední Evropy na konci 80. let.