Mikuláš Kopernik se narodil v Toruni 19. února roku 1473 a zemřel ve Fromburgu 24. května roku 1543. Pocházel prý z českého rodu pánů z Koprníka, alespoň podle historika Františka Palackého – dotvrzují to podle něj i Acta consularia Cracoviensis, v nichž je možné se dočíst, že roku 1396 byl jistý Koperník přijímán za měšťana krakovského, přičemž jiný měšťan, jménem Dabrowa, coby svědek, potvrdil jeho původ z Čech.
Němci, kterým od roku 1466 Toruň patřila – byla v moci řádu německých rytířů – si pak prý z českého Koperníka udělali německého Köpperniga a přihlásili jej k německé národnosti jen proto, že listiny se v té době v Polsku psaly německy… – pravdou ale je, že po matce je Koperník národnosti německé, národnost otce není jistá – nárok na Koperníka si tak kromě Čechů (máme-li věřit Palackému), dělají i Němci a samozřejmě i Poláci – právě v Polsku (nebo na uzemí dnešního Polska) se Mikuláš Koperník narodil…
Mikulášův otec byl kupcem – když bylo Mikulášovi deset roků, zemřel po morové epidemii a synovy výchovy se ujal strýc Lukáš Wasselrode, biskup warmínský, bratr Mikulášovy matky Barbory, rozené Wasselrodové.
Po vcelku šťastném dětství vstupuje v roce 1491 na krakovskou univerzitu, kde se věnuje studiu starých jazyků, filozofie a medicíny – hlavně a především ale velmi pozorně naslouchá přednáškám z matematiky a astronomie. Podle strýcova přání se má vzdělat v církevním, tedy kanonickém právu. Ale matematika a astronomie jsou mu mnohem, mnohem bližší, stále vřeleji, i díky tomu, že má na univerzitě možnost seznámit se s tehdejšími vrcholnými díly astronomie, lne k přírodním vědám.
Přesto ale v roce 1496 odjíždí do italské Bologne, aby tady pokračoval ve studiu práv, ale stejnou měrou jako právu se věnuje i astronomii. V roce 1500 pak odchází do Říma, kde musí v papežské kurii absolvovat praxi z kanonického práva – během tohoto pobytu jej papež povolává k astronomickým přednáškám a po dobu pobytu v Římě mu propůjčuje místo profesora matematiky.
Na jaře roku 1501 se Kopernik vrací z Říma do vlasti, aby se připravil na činnost ve warmínské kapitule. Ale ještě předtím, než-li nastoupí do funkce, snaží se získat dovolení k pokračování svých studií. To se mu daří, a tak odjíždí znovu do Itálie, ale tentokrát do Padovy, aby zde dostudoval medicínu. Ale medicínu nedostuduje, nepodaří se mu získat doktorát, je totiž příliš rozptylován spoustou jiných vědeckých předmětů, které si získaly jeho pozornost, např. starořečtina…
Roku 1503 se stěhuje do Ferrary, aby zde konečně 31. května 1503 získal titul doktora kanonického práva.
Dalších několik let života Mikuláše Kopernika je zahaleno tajemstvím, kde pobývá a co dělá není dosud přesně zjištěno. Soudí se, že až do roku 1506 pobývá v Itálii.
Roku 1507 se vrací Kopernik do Polska a stává se osobním tajemníkem a lékařem při biskupství svého strýce Lukáše Wasselrodeho a roku 1512 se pak stává kanovníkem kapituly fromburské. V témže roce Kopernikův vychovatel a strýc umírá.
Ve Fromburgu Mikuláš Kopernik stráví příštích třicet let a zde posléze i dokoná. Má zde svoji lékařskou praxi (úspěšně léčí pruského vévodu Albrechta), k dispozici obrovskou studovnu a také dostatek volného času k astronomickým pozorováním. Svá pozorování koná z jedné ze strážních věží kapitulního dvorce ve Fromburgu, kterou si zařizuje jako astronomickou observatoř, když řadu pomůcek a přístrojů si sám zhotovuje.
Zcela zásadním rokem v životě Kopernikově je rok 1543, poslední rok jeho života, kdy v Norimberku vychází tiskem jeho dílo „Šest knih o obězích nebeských těles“ (Nicolai Copernici Toriensis De revolutionibus erbium coelestium Libri VI), kde podává přesvědčivé důkazy, že nikoliv Země, nýbrž Slunce že je středem vesmíru a Země je jen jednou z planet, které kolem něj po svých oběžných drahách obíhají. Kopernik z faktu, že Země má kulatá tvar, stanovuje, že jednou za 24 hodin se Země otočí kolem své osy a že jednou za rok oběhne kolem Slunce po kružnici (to, že Země je na pólech zploštěná a její oběžná dráha kolem Slunce není tedy kružnicí, ale elipsou, která se svým tvarem kružnici blíží, Kopernik nevěděl).
Též stanovuje, že zemská osa svírá s rovinou kružnice oběhu úhel 66,5 stupně, což má za následek střídání ročních období. A také stanovuje, že Země neobíhá kolem Slunce sama, ale společně s dalšími planetami sluneční soustavy, a to (v pořadí, jak jsou vzdáleny od Slunce) s Merkurem, Venuší, poté je Země, Marsem, Jupiterem a Saturnem – Uran, Neptun a Pluto v Kopernikově době ještě nebyly známy.
Těmito svými objevy Mikuláš Kopernik zcela rozmetává tradiční, do té doby platnou a nedotknutelnou (a katolickou církví prohlašovanou za jedinou správnou),ptolemaiovskou nauku o světové soustavě, která tvrdila, že Země je středem vesmíru.
Podle dochovaných historických pramenů je zcela jisté, že Kopernik, i když své objevy zveřejnil až v roce 1543, znal svoji hlavní myšlenku, tedy, že středem vesmíru je Slunce a nikoliv Země, již v roce 1509. V této době zná také již pohyby ostatních planet, ale trvá mu dalších 36 let pilného studia, než své převratné závěry o stavbě vesmíru zveřejňuje. Než uveřejní své hlavní myšlenky, dokončuje roku 1515 svůj rukopis „O domnělých pohybech oblohy“ (Nicolai Copernici De hypotesis motuum coelestium), v němž říká, že neexistuje jediný střed pro všechny nebeské dráhy nebo sféry, že střed země není středem světa, ale pouze středem gravitace a středem oběžné dráhy Měsíce a že všechny sféry se pohybují kolem Slunce, které je položeno jaksi ve středu všeho, takže lze slunce považovat za střed světa…
Také v tomto rukopise říká, že Země se otočí jednou za 24 hodin kolem neměnných pólů a že všechny pohyby Slunce, které u něj na obloze pozorujeme, nejsou vlastní jemu, nýbrž přísluší Zemi a naší sféře, s níž se otáčíme kolem Slunce jako každá jiná planeta…
Je také třeba připomenout, že než-li výše zmíněné základní Kopernikovo dílo, tj. „Šest knih o obězích nebeských těles“, vyjde tiskem, je z něj pořízeno mnoho opisů, které se později naleznou ve Vídni a ve Stockholmu. Rukopis, z něhož se nakonec dílo tiskne, je svého času dokonce v majetku Jana Amose Komenského (viz Komenský, J. A.).
Význam díla Mikuláše Kopernik je zřejmý – vyvrátil, ač sám byl vysokým církevním hodnostářem, církví uznávanou světovou soustavu, vytvářeje přitom soustavu novou, soustavou heliocentrickou. Svým dílem tak zcela zlikvidoval po staletí platný názor Aristotelův (viz Aristotelés ze Stageiry), že Země stojí nehybně uprostřed všehomíra, názor, který od Aristotela převzal a pak rozvinul dále Ptolemaios.
Na závěr ještě malá poznámka – první vytištěný exemplář Kopernikova spisu „O Obězích nebeských těles“ se ve Fromburgu, v místě kde Kopernik žije a pracuje, objeví v den Kopernikovi smrti a je k němu připojena Kopernikova předmluva. A na úplný závěr ještě jedna poznámka – o osmdesát let později potvrdí Kopernikovi teze ohledně heliocentrické soustavy německý matematik a hvězdář Johannes Kepler (viz Kepler, Johannes).