Pětasedmdesátiletý Jiří Menzel vydává paměti – Rozmarná léta

[adsenseyu1]

Jiří Menzel. Je ročník 1938, jako dítě prožil okupaci a druhou světovou válku, jako filmař se neustále střetával s cenzory komunistické moci Československé doby před rokem 1938.

V listopadu si postěžoval na filmovém festivalu v indickém Goa, kde jeho novinka Donšajni otvírala celý festivalový program, že současná kinematografie je plytká a plná násilí. A že většina lidí neumí zacházet se svobodou. A že proto tedy podporuje cenzuru – on, umělec, který s cenzurou a zákazy vždy musel bojovat a jehož filmy končily v socialistickém Československu v trezoru.

Dnešní článek ale není ani o cenzuře, ani o osobnostních rysech Jiřího Menzela, který možná s nastupujícím podzimem života ztrácí nadhled a toleranci – řeč bude o Menzelově autobiografii Rozmarná léta, kterou v těchto dnech vydalo nakladatelství Slovart.

188977_bigAutorem knihy Rozmarná léta je sám Jiří Menzel, který se nejprve vrací do dětství, kdy jej formovalo kulturní zázemí pražské měšťanské rodiny, pokračuje studiem na FAMU a okolnosti svého rozhodnutí pro film navzdory tomu, že jeho původní láskou bylo divadlo.

Poměrně obsáhlý prostor věnuje Jiří Menzel v knize svým nejslavnějším snímkům, jako byly Ostře sledované vlaky a Rozmarné léto v době filmové „nové vlny“. Za první z nich získal Jiří Menzel Oscara a stal se jedním z „mužů roku 1968″, a proto je popis následujícího období, dusných sedmdesátých let, bizarním příběhem o boji proti tuposti a neschopnosti nadřízených a stranicko-úřednického aparátu, o handlech a kompromisech. Své memoáry končí Jiří Menzel v roce 1988, rok před návratem demokracie v Československu.

Pořídit nebo nepořídit? Jako vánoční dárek pro čtenáře literárních biografií určitě.

[adsenseyu2]