Solón, athénský básník (přináší do Athén iónskou elegii a je označován za prvního athénského básníka), státník a zákonodárce, politik, označovaný za „otce řecké demokracie„, přichází na svět někdy kolem roku 638 př. n. l. jako potomek aristokratického rodu, odvozujícího svůj původ od posledního athénského krále.
Jeho životopis? Poprvé se Solón dostává do centra pozornosti někdy kolem roku 600 př. n. l., v období bojů Athén s Megarou o nadvládu nad Salaminou – přestože je většina Athéňanů rozhodnuta boj vzdát, Solón je vlasteneckými verši přesvědčí, aby vytrvali – výsledkem je pak vítězství Athén. Prostřednictvím básní pak Solón ovlivňuje athénskou společnost po celý svůj život.
Po vítězství nad Megarou je Solón v roce 594 př. n. l. zvolen do úřadu archonta, nejvyššího athénského úředníka, přitom jsou mu dány mimořádné pravomoci – má se stát čímsi jako smírčím zprostředkovatelem v boji mezi athénskými lidovými vrstvami a rodovou aristokracií.
V úřadu archonta zahajuje Solón okamžitě politické a sociální reformy – ruší otroctví pro dluhy a za peníze státu vykoupí mnoho Athéňanů-dlužníků, tj. otroků. Dále Solón provádí pozemkovou reformu – stanoví maximální množství půdy, které může vlastnit jedna osoba, čímž je umožněn přístup chudších vrstev k půdě. Vzhledem k tomu, že bohatá statkářská vrstva vyváží z Athén takové množství obilí, že městu hrozí hlad, zakáže Solón též vývoz jakýchkoli zemědělských produktů (s výjimkou olivového oleje, kterého je nadbytek).
Jednou z nejvýznamnějších Solónových reforem je ta, která rozděluje athénské občany do čtyř tříd v závislosti na ročním výnosu plodin a na majetku – na základě těchto tříd jsou pak občanům odstupňována jejich práva a jejich povinnosti.
Na základě Solónových reforem se též každý občan může odvolat proti rozhodnutí kteréhokoli úředníka na občanském sněmu (ekklésia), zároveň Solón zavádí porotní soud (héliaiá).
Solón též zavádí do athénské praxe jednotný systém měr a vah i mnoho dalších zákonů, regulujících např. majetkové či rodinné vztahy.
Solónovy reformy přinášejí do Athén mnoho revolučních změn – rolníci získávají politická práva, zástupci všech čtyř občanských tříd mají právo účasti na soudech a moc starého sněmu je omezena na úkor občanského sněmu, úředníci jsou pak vybíráni losem.
Athénští občané ale Solónovy reformy přijímají s nepříliš velkým pochopením – Solón se proto rozhodne načas odejít z veřejného života a vydává se na cesty: navštěvuje Egypt, Kypr a spoustu maloasijských městských států a do Athén se vrací po deseti letech, kdy jsou jeho reformy v Athénách již poměrně dobře zaběhnuty.
V roce 561 př. n. l. se Solón přes pokročilý věk znovu aktivně zapojuje do veřejného života, když se snaží svému příteli Peisistratovi zabránit v nastolení tyranské vlády.
Posmrtně je Solón zařazen mezi tzv. „sedm mudrců“ (podle antické tradice patří mezi sedm mudrců sedm myslitelů, jimiž začínají dějiny řecké filozofie a kultury – výčet těchto mudrců se liší u různých autorů, nejčastěji jsou mezi ně řazeni Thalés {viz Thalés z Milétu}, Solón, Periandros, Kleobúlos, Chilón, Biás a Pittakos), jeho popel je pak rozptýlen na Salamině.