Vědomí konce Juliana Barnese vychází!

[adsenseyu1]

Julian Barnes, anglický romanopisec, jehož knihy českým čtenářům přináší nakladatelská značka Odeon, byl na prestižní Man Booker Price nominován celkem čtyřikrát. Třikrát se nezadařilo – Flaubert’s Parrot (1984), England, England (1998) ani Arthur & George (2005) cenu nezískaly, úspěšný byl Barnes až s útlým románem (či spíše novelou) The Sense of an Ending, vydaným ve velké Británii 4. srpna loňského roku. Již zmíněná Man Bookerova cena přišla na pořad dne v říjnu 2011, v listopadu pak následovala nominace na Costa Book Awards. Česky vychází jedenáctá Barnesova kniha na konci března pod názvem Vědomí konce.

Na začátku vyprávění jsou tři kamarádi. Tony (Tony Webster, vypravěč),  Alex a Colin. Studenti střední školy. Jsou parta. Jsou si blízcí. Když do jejich třídy začne chodit Adrian Finn, vezmou ho mezi sebe, přestože je jiný než oni. S profesory polemizuje „na úrovni“, zatímco zbylá trojice prochází obdobím „floutkovství“. Působí dojmem, že už „toho má hodně za sebou“. I když to nikdo neřekne nahlas, stane se v partě autoritou. V paměti Tonyho nejvíc utkví polemika Adriana s jedním s profesorů, týkající se sebevraždy jakéhosi žáka nižšího ročníku. Oběsil se, když jeho dívka (šestnáctiletá) otěhotněla. V Anglii na konci padesátých let něco nepředstavitelného. Adrian racinálně obhajuje právo na dobrovolný odchod ze života, sebevražda pro něj není projevem slabosti, nýbrž projevem síly.

Tony je Adrianem okouzlen. I pak, když už studuje na vysoké škole, zůstává s Adrianem v kontaktu. S Alexem a Colinem se postupně vzájemně ztrácejí, s Adrianem vedou čilou korespondenci. K určitému odcizení obou přátel dojde, když se na vysoké škole Tony poprvé v životě dočká vážnějšího milostného vztahu. Vztahu, který je pro něj ale spíše utrpením než naplněním – Veronika si s ním zahrává, manipuluje s ním, dává mu znát, že v jejich vztahu je to právě ona, kdo v něm má převahu a určuje jeho dynamiku. Sex? Přestože šedesátá léta jsou tady, Anglie je ještě myšlenkově v letech padesátých. Sexu s Veronikou, uspěchaného a upachtěného, se Tony paradoxně dočká až ve chvíli, kdy se s Veronikou rozejde.

Po nějakém čase pak dostává Tony od Adriana dopis. Oznamuje mu, že se s Veronikou do sebe zamilovali a že bude rád, když to nenaruší jejich přátelství. Tony odpoví, že chápe. Cítí se zrazen a ponížen, ne Tonym, ale Veronikou, a má pocit, že by svého přítele měl varovat – Veronika ublížila jemu, ublíží i Adrianovi. Nakonec Tony neudělá nic a aby si vyčistil hlavu, odcestuje na několik měsíců do zámoří, toulá se po Státech, užívá si život. Když se vrátí zpět, čeká na něj zpráva, které zpočátku nemůže uvěřit. Adrian je mrtev. Spáchal sebevraždu. Přitom prý prožíval nejšťastnější období  života.

Život i Barnesův příběh pak plynou dál. Společně s Tonym se čtenář přenese o čtyřicet let dopředu. Tony vystuduje, má seriozní zaměstnání, manželku, která ho miluje (ne tolik, aby se s ním po letech nerozvedla, ale ne tak málo, aby se s ním po rozvodu nezačala, už ve vší počestnosti, zase scházet na obědy v restauracích) a dceru, která mu dělá radost. Tony je v důchodu. Rekapituluje, ale na smrt (na vlastní smrt), ještě ani zdaleka nemyslí. Svůj život hodnotí jako naplněný a vcelku úspěšný. Je sám se sebou spokojený. Přinejmenším do chvíle, kdy mu matka jeho bývalé studentské lásky Veroniky (ano, té, která zvolila nakonec Adriana) odkáže 500 liber a Adrianův deník. A tady příběh vlastně teprve začíná…

(redakčně kráceno, celý text najdete na www.sourcouf.cz)

[adsenseyu2]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.