Latinsky nebo po našem? Strach knížete Rostislava I., pána Velké Moravy, prvního celistvějšího územního celku na našem území, z východních Franků a vlivu latinsky kážících kněží na slovanské obyvatelstvo, byl veliký a dozajista oprávněný. Potřebuji kněze, kteří budou kázat v našem jazyce. Kde je vzít?
Císaři, prosím, pošlete mi kněze. Děkuji, kníže Rostislav
V roce 862 požádal Rostislav, jenž mezitím německé kněží vyhnal ze země, byzantského císaře Michaela III., zda by na Velkou Moravu nevyslal duchovní, již by nebyli prodlouženou rukou východofranského krále. Byli vybrání soluňští bratři Cyril (také Konstantin či Crha) a Metoděj, synové byzantského hodnostáře a (nejspíše) slovanské matky. Oba uměli slovanský jazyk, Cyril byl vzdělán ve filozofických vědách, díky umění dobré argumentace ve filozofických a náboženských disputacích byl pochvalně přezdíván jako Filozof.
Metoděj (známý také jako Strachota) šel původně v otcových stopách. Stal se archontem (vysokým úředníkem) v byzantské provincii Strymon, obývané převážně Slovany, kolem roku 845 se všech svých světských úřadů a statků vzdal a odešel do kláštera Polychron na břehu Marmarského moře. V roce 855 jej do kláštera následoval i bratr Cyril.
Na Velkou Moravu dorazili soluňští bratři na jaře 863
Na Velkou Moravu přišli Cyril s Metodějem, slovanští věrozvěstové, někdy na jaře roku 863 a nebyla to přitom jejich misijní cesta první. Už v roce 860 je byzantský císař vyslal šířit víru do Chazarské říše. Právě při této misii podle tradice nalezli bratři v moři ostatky svatého Klimenta, které pak darovali v roce 868 papeži Hadriánu II. při své cestě do Říma.
Na Velké Moravě oba soluňští bratři šířili Písmo svaté ve staroslověnštině, do které texty sami přeložili, pro potřebu zápisu pak vytvořili písmo zvané hlaholice. To vše ještě před svým příchodem. V roce 864 přišel ale politický konflikt, Ludvík II. Němec, první východofranský král, napadl Velkou Moravu a kníže Rostislav I. musel uznat své vazalství vůči jeho říši. Záhy na to se vrátili do země němečtí kněží, kteří prosazovali bohoslužby dle latinského ritu.
Cyril a Metoděj ale staroslověnštinu jako oficiální jazyk církve na Velké Moravě navzdory útokům západních kleriků, již tvrdili, že jedinými jazyky, v nichž smí kněží kázat, jsou latina, hebrejština a řečtina, tedy jazyky, v nichž nechal napsat Pilát nápis na kříž Ježíše Krista, dokázali prosadit a udržet.
Prosadili svoji, v roce 868 papež potvrdil přijetí staroslověnštiny mezi svaté jazyky
V roce 867 se vypravili Cyril a Metoděj v čele věřících, kteří měli být vysvěceni na kněze a biskupy, do Cařihradu. Do metropole Byzantské říše ale nedorazili, císař Michael III., který jim byl nakloněn, byl zavražděn. Rozhodli se pro cestu do Říma, kde po disputacích byla papežem Hadriánem II. staroslověnština papežskou bulou uznána za bohoslužebný jazyk. Stalo se tak v roce 868.
V Římě setrvali soluňští bratři celý rok, na velkou Moravu se pak vrátil pouze Metoděj. Konstantin cítil, že jeho dny se krátí a rozhodl se vrátit do Řecka, kde v jednom z klášterů 14. února 869 pod řeholním jménem Cyril zemřel.
Metoděj moravským arcibiskupem. A také dva roky vězněm v otevřené díře
Jeho bratr se vracel na Velkou Moravu sám. Návrat to měl být slavný, na podzim roku 869 byl jmenován prvním moravským arcibiskupem. Bohužel, věrozvěstův návrat v roce 870 přišel v tu nejméně vhodnou dobu. Krátce předtím vydal kníže Svatopluk zradou strýce Rostislava Frankům, kteří jej dle tehdy oblíbeného zvyku oslepili a uvěznili. Zemřel zanedlouho. A stejný osud měl potkat i moravského arcibiskupa.
Byl povolán na církevní sněm do Řezna, zbaven svého úřadu a odsouzen na doživotí. Celé dva roky jej věznili v otevřené jámě. Středověk dovedl být krutý, v tom se od dnešních časů nelišil ani v nejmenším. Osvobozen byl Metoděj až na zásah samotného papeže Jana VIII., který jej v roce 1873 opět jmenoval arcibiskupem moravským.
Po Metodějově smrti byli slovanští kněží vyhnáni. Moci se ujal švábský klerik Wiching
Po arcibiskupském stolci ale touží také švábský kněz Wiching. Obviní Metoděje s kacířství a vyzve jej, aby staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk obhájil před papežem v Římě. Metoděj uspěl, ale Wiching je zkušený intrikán a dosáhne toho, že když již nedosáhl na stolec arcibiskupský, byl za podpory knížete Svatopluka zvolen nitranským knížetem.
Postu moravského arcibiskupa Wiching nedosáhl nikdy, po Metodějově smrti 6. dubna 885 byl novým papežem Hadriánem III., který na jeho popud slovanskou liturgii zakázal, nicméně určen za správce církevních statků na Moravě. Nové funkce se ujal s neobyčejnou razancí. Gorazda, kterého Metoděj určil za svého nástupce, nechal uvěznit, všechny kněží, kteří kázali ve staroslověnštině (bylo jich kolem dvou set) pak vykázal z Moravy.
Zpět k Cyrilu a Metoději. Jejich svátek slavíme 5. července, přestože s tímto datem se nepojí nic z jejich života. Proč tedy právě v tento den? Stanovil jej “úředně” papež Lev XIII. V roce 1880, 5. července 863 bratři Cyril a Metoděj skutečně na Velkou Moravu nepřišli. Doputovali z řecké Soluně na jaře.
Našim předkům, a jejich prostřednictvím i nám, dali hodně. Opravdu hodně. Možnost vyznávat se Bohu v rodném jazyce. Slovanskou řeč povýšili na roveň jazyků tehdy svatých – latiny, hebrejštiny a řečtiny.