Alžběta Báthoryová, známá jako
Čachtická paní, „proslulá“
především jako sériová vražedkyně, mající na svědomí prý až
několik stovek životů mladých žen, které nechala umučit a prý se koupala
v jejich krvi, přichází na svět 7. srpna roku 1560 v maďarském
Nyírbátoru jako příslušnice významného a bohatého maďarského
šlechtického rodu Báthoryových – strýcem Alžběty Báthoryové je
samotný polský král Štěpán Báthory.
Dětství tráví Báthoryová na hradě v Ecsedu, kde získává poměrně slušné vzdělání (hovoří např. několika jazyky, zajímá se o astronomii apod.), ve stále ještě dětském věku je pak (z politických důvodů) provdána za maďarského šlechtice a vojevůdce Ference (Františka) Nádasdyho – jako patnáctiletá pak porodí svému manželovi první dítě (celkem porodí šest dětí, dvě z nich zemřou v ještě novorozeneckém věku).
Po svatbě Báthoryová žije střídavě na manželových rodinných statcích v Sárváru, Keresztúru, Vranově na Topľou či na panství v malokarpatských Čachticích nedaleko Trenčína, kde se po smrti manžela (ten umírá ve věku 47 let na následky mnoha zranění, která jako významný uherský velitel a válečník utrpí v průběhu válek s Turky) v roce 1604 usazuje natrvalo a kde pak páchá nejvíce ze svých sadistických činů.
Zločiny Alžběty Báthoryové můžeme považovat za vymyšlené (podle některých badatelů může být její vyšetřování a odsouzení pouze výsledkem mocenského boje v Uhrách na začátku 17. století), pokud ale budeme věřit historickým pramenům (které mohou působit více či méně věrohodně), trpí hraběnka Báthoryová impulzivní sadistickou poruchou, která ji donutí zosnovat a fyzicky vykonat několik stovek vražd především mladých žen (počet obětí kolísá v odhadech od několika desítek do téměř třech tisíc) – tyto ženy, většinou služky a obyčejné ženy z okolí čychtického hradu, jsou přitom před smrtí neobyčejně krutě mučeny - na mraze jsou nahé polévány studenou vodou, dokud nezmrznou, jsou jim zabodávány rozpálené jehlice do genitálií a jinam do těla, hraběnka je nechává ubít k smrti či zemřít hlady atd. Podle (ničím nepodložených) pověstí se hraběnka Báthoryová též koupe v krvi mladých panen, aby si zachovala věčné mládí a krásu.
V roce 1610 začínají být zločiny hraběnky Báthoryové uherské šlechtě na obtíž – její „proslulost“ začíná být známa i ve Vídni, je proto rozhodnuto, že bude proti Báthoryové zakročeno – králem Matyášem II. je do Čachtic vyslán uherský palatin hrabě György Thurzó, který má za úkol domnělé hraběnčiny zločiny vyšetřit.
Po svém příchodu hrabě Thurzó nachází ve sklepeních hradu tělo mrtvé dívky (později se spekuluje, že jde o tělo exhumované a umístěné do čachtických sklepení až těsně před palatinovým příjezdem, aby byl nalezen důkaz) a několik mučením zbědovaných dívek – čachtická paní je zatčena a je ihned, bez veřejného soudu, palatinem odsouzena k doživotnímu domácímu vězení na čachtickém hradě (tento rozsudek je často interpretován jako výsledek dohody hraběte Thurza a příslušníků mocného rodu Báthory, podle feudálního práva by hraběnka Báthoryová mohla být souzena a odsouzena i přes šlechtický původ k trestu smrti – vedlejším produktem dohody je i Alžbětina závěť, v níž veškerý majetek odkazuje svým dětem).
Uherskému obyvatelstvu i šlechtě je ale třeba předložit nějaké hmatatelné výsledky šetření – v roce 1611 (7. ledna) pak tedy začíná ve Velké Bytči soudní proces s osobami, které měly čachtické paní v jejích zločinech pomáhat: souzeni jsou János Újváry (též zvaný Ficko), Dorottya Szentes (též zvaná Dorko), Katarína Benická a Ilona Jó – Katarína je odsouzena na doživotí, Újváry, Dorottya a Ilona jsou odsouzeni k trestu smrti: Újváry je sťat, obě ženy jsou upáleny na hranici, když jim před upálením kat ještě kleštěmi utrhá prsty na rukou. O něco později, 24. ledna 1611, je pak upálena Eržika Majerníková z Myjavy, která hraběnce Báthoryové údajně dodávala jedy a věnovala se čarodějnictví.
Sama hraběnka Alžběta Báthoryová umírá v osamění domácího vězení na čachtickém hradě (z něj dnes zbyly pouze ruiny) 21. srpna roku 1614 – po její smrti se pak stává nechvalně proslulou legendou, krutou vražedkyní, v jejímž životě se v průběhu staletí smísí historická fakta s neověřenými výmysly natolik, že dnes nelze zcela spolehlivě potvrdit či vyvrátit, zda byla či nebyla jednou z „největších“ sériových vražedkyň historie.
Bibliografie:
- Šárka Horáková: Alžběta Báthoryová – oběť nebo vrah? (koupit na Eruditus.cz)
- Jožo Nižnánsky: Čachtická paní (koupit na Eruditus.cz)
- Andrej Štiavnický: V podzemí Čachtického hradu (koupit na Eruditus.cz)
- Tomáš Bednařík: Čachtická paní – Ďábel s andělskou tváří (koupit na Eruditus.cz)
Komentáře