Harold Rupert Alexander (celým jménem Harold Rupert Leofric George Alexander), hrabě z Tunisu, britský polní maršál a politik, jeden z nejvýznamnějších velitelů britské armády za druhé světové války, přichází na svět 10. prosince roku 1891 v Londýně jako potomek šlechtické rodiny.
Vzdělání Alexander získává na vojenské akademii v Sandhurstu, po jejím absolvování pak nastupuje do řad Irské gardy. V letech první světové války působí Harold Rupert Alexander v britských jednotkách, bojujících na západní frontě, s koncem války pak přichází jeho povýšení na podplukovníka, v této době velí brigádě.
Ve dvacátých a třicátých letech 20. století Harold Alexander působí na různých postech v britských vojenských silách, mezi roky 1934-38 je pak velitelem brigády v Indii.
Po návratu do Velké Británie velí H. R. Alexander (nyní již v hodnosti generálmajora) 1. divizi britských expedičních vojsk, v jejímž čele je pak převelen do Francie (1940), kde má tato divize pomoci francouzské armádě při očekávaném německém útoku.
Ve Francii se pak Harold Alexander zaslouží, po boku generálů Brooka (viz Brooke, Alan Francis) a Montgomeryho, o hladkou evakuaci vojsk Spojenců u Dunkerque (na britské ostrovy je evakuováno přes tři sta tisíc britských a francouzských vojáků).
Na začátku roku 1941 se pak Harold Rupert Alexander stává velitelem 1. armádního sboru a odjíždí do Barmy, kde pak řídí ústup britských jednotek před japonskou agresí.
V roce 1942 je H. R. Alexander převelen do Afriky a je jmenován vrchním velitelem britských vojenských sil na Blízkém východě a v Africe – na tomto postu se Alexander výrazně zaslouží o zastavení postupu Afrikakorpsu E. Rommela (viz Rommel, Erwin) v severní Africe, během protiofenzívy se pak H. Alexanderovi a jeho velitelům (patří k nim mimo jiné polní maršál Montgomery) podaří Rommela porazit (slavná je především bitva u el-Alemeinu) a osvobodit severní Afriku z pod německého područí (v letech 1942-43).
V dalším průběhu války (po spojení britských a amerických vojenských sil v Tunisu) se pak Harold Alexander stává zástupcem nově ustaveného vrchního velitele anglo-amerických vojenských sil v Africe, generála D. D. Eisenhowera (viz Eisenhower, Dwight David).
V roce 1944, při invazi Spojenců ve Středomoří, je generál Alexander jmenován vrchním velitelem spojeneckých vojsk ve Středomoří (bude jím až do konce války), v květnu roku 1944 je pak Alexander povýšen na polního maršála, měsíc nato jeho vojska obsadí italský Řím.
Po bojích v severní Itálii, kde vládne loutková vláda B. Mussoliniho (viz Mussolini, Benito), podřízená přímo Hitlerovi (viz Hitler, Adolf), pak polní maršál Harold Alexander přijímá 29. dubna roku 1945 bezpodmínečnou kapitulaci německých jednotek v Itálii.
Po skončení druhé světové války maršál Alexander působí v politice, mezi lety 1946-52 nejprve jako generální guvernér Kanady, v letech 1952-54 jako ministr obrany v konzervativním kabinetu W. Churchilla (viz Churchill, Winston Spencer).
Sir Harold Rupert Alexander umírá 16. června roku 1969 v anglickém Sloughu.