Heinz Guderian. Hlavní stratég Blitzkriegu

Generál Heinz Guderian, německý velitel tankových operací a hlavní strůjce „blitzkriegu„, nového způsobu vedení boje, tzv. bleskové války,, přichází na svět 17. června roku 1888 v Kulmu v rodině pruského důstojníka – již od dětství je mu pak určena dráha profesionálního vojáka: ve dvanácti letech vstupuje do kadetky a o osm let později je přidělen ke 100. praporu hannoverských myslivců, tedy k praporu, jemuž velí jeho otec.

27. ledna roku 1908 Guderian získává hodnost poručíka a v roce 1912, přestože je předtím připravován pro pěchotu, nastupuje službu u roty bezdrátového spojení.

Na počátku první světové války Heinz Guderian slouží jako velitel bezdrátové stanice přidělené k 5. jezdecké divizi. Poté až do roku 1918, kdy je přidělen ke generálnímu štábu, pokračuje Heinz Guderian na různých štábních úrovních. Již v této době se začíná velice intenzívně zabývat možnostmi použití tanků v armádních jednotkách, koncem dvacátých let se věnuje studiu prací Angličana Johna Fredericka Charlese Fullera, prací, které se týkají konceptu průlomového válčení.

Po skončení první světové války zůstává Heinz Guderian v aktivní službě – je jedním ze čtyř tisíc německých důstojníků, vybraných pro výstavbu nové německé, mírové, armády, předmětem jeho zájmu zůstávají i nadále tanky a jejich využití v boji, usiluje o vytvoření tankové jednotky.

Toto jeho úsilí se ale setkává s tvrdošíjným odporem jak v německé armádě, tak v německých politických kruzích – důvodem je nedostatek financí v armádě a nedostatek porozumění pro možnosti tanků jako bojových prostředků.

Teprve Hitler, když je svědkem impozantní cvičné série tankových operací, dává Guderianovi v roce 1934 povolení k vytvoření prvního německého tankového praporu.

S vůdcovou podporovou pak během druhé poloviny třicátých let Heinz Guderian vybuduje silnou tankovou, tedy „pancéřovou“ armádu, přičemž stále studuje Fullerovy práce ve snaze vytvořit teoretický základ svojí vlastní strategie „bleskové války“, tedy „blitzkriegu“.

V roce 1936 je Guderianova „blesková válka“ hotova – Heinz Guderian vydává knihu „Achtung! Panzer“ (Pozor! Tanky), kde rozvíjí myšlenku, že masové nasazení tankových jednotek společně s dělostřeleckou a leteckou podporou dokáže způsobit průlom nepřátelskými frontovými liniemi. Tento průlom pak způsobí, že se tankové jednotky budou moci rozvinout v nepřátelském týlu, kde zničí velitelské, kontrolní, zásobovací a záložní jednotky. Guderian je přitom přesvědčen, že klíč úspěchu „blitzkriegu“ spočívá v rychlém, nepřetržitém pohybu, při němž se obejdou obtížné terénní překážky a udržuje se postup vpřed. Tvrdí přitom, že velitelé, zajištěni dokonale fungující spojovací technikou, by se měli pohybovat v čele svých jednotek, v čemž si je blízký s polním maršálem Rommelem (viz Rommel, Erwin).

V roce 1939 má Heinz Guderian pět tankových divizí v operační pohotovosti a dalších několik v různém stádiu příprav.Tyto divize pak mají brzy poprvé dokázat svoji potřebu v moderní armádě – 22. srpna roku 1939 obdrží Heinz Guderian jako vrchní velitel tankových vojsk rozkaz uskutečnit invazi do Polska. 1. září Guderian vstupuje v čele svých jednotek, ve věži vlastního tanku, na polské území, kde pak do 16. září potlačí veškerý polský odpor.

Na Hitlera (viz Hitler, Adolf) udělají Guderianovi vojenské úspěchy veliký dojem – uděluje Guderianovi rytířský kříž a zvyšuje příspěvky na výrobu tanků.

V roce 1940 se Heinz Guderian opět vyznamenává – ač čelí početně větším vojenským silám, je jedním z nejúspěšnějších invazních velitelů při napaden Francie.

V roce 1941 je Heinz Guderian, jehož strategie „blitzkriegu“ se stále více osvědčuje v praxi, pověřen vést invazi do Sovětského svazu – svazu – tohoto úkolu se ujímá jako velitel druhé pancéřové (tankové) armády.

Invazi do Sovětského svazu zahájí Guderianova tanková vojska velkolepě – pouhých pět dní po překročení hranic, po proražení sovětské obrany, obkličuje Heinz Guderian sovětská vojska u Minsku a donutí tři sta tisíc sovětských vojáků ke kapitulaci. Stejná situace se opakuje o další měsíc později – Guderianova tanková armáda obkličuje sovětské vojáky u Smolenska – výsledkem je sto tisíc zajatých vojáků Rudé armády. A do třetice – 15. září 1941 německá vojska obkličují a zajímají na šest set tisíc Sovětů u městečka Lochvica.

Ale tuhá ruská zima, a problémy se zásobováním, německý postup postupně utlumí – před Moskvou je pak postup německých vojsk zastaven docela a nakonec, poté, co jim Rudá armáda pod vedením maršála Žukova (viz Žukov, G. K.) uštědří první porážku ve druhé světové válce, začínají německé jednotky ustupovat.

Rozezlený Hitler Guderiana a další frontové velitele po porážce okamžitě odvolává z jejich funkcí – v únoru roku 1943, když si ale uvědomí, že Guderian je pro německou armádu příliš cenný, povolává ho zpět do služby: Heinz Guderian je jmenován generálním inspektorem tankových (pancéřových) vojsk.

Ve své nové funkci Heinz Guderian okamžitě zvýší výrobu tanků a podílí se na zlepšení výcviku tankových jednotek.

Po neúspěšném atentátu na Hitlera 20. července 1944 a následných čistkách v armádních řadách je Heinz Guderian, který se spiknutí neúčastní, jmenován náčelníkem generálního štábu. Ve své funkci vydrží ale pouze necelý rok – když totiž začne na začátku roku 1945 naléhat na Hitlera, aby uzavřel s postupujícími spojenci mír, je vůdcem 28. března téhož roku odvolán a propuštěn z aktivní služby.

Po svém odvolání odjíždí Guderian do Tyrolska, kde se pak 10. května 1945 stává zajatcem amerických jednotek, kterými je pak jako válečný zločinec (není ale nikdy formálně odsouzen) zadržován až do roku 1948, kdy je propuštěn.

Smrt si pro Heinze Guderiana, strůjce „blitzkriegu“, přichází 14. května roku 1954.