Výročí dne – 10. červen 1942: Vypálení obce Lidice

Obkličují nás Němci! Co se děje? Na otázku, kterou si vyděšení obyvatelé středočeských Lidic kladli 9. června 1942 vpodvečer, odpověděli příslušníci SS už za několik hodin. Po půlnoci začali vyvádět obyvatele jednotlivých domů. Muže do sklepů a stájí Horákova statku, ženy a děti do školy. Majetek a dobytek byl odvezen do nedalekého Buštěhradu.

Lidice měly být vyhlazeny. Muži postříleni, ženy umučeny v koncentračních táborech, děti poněmčeny. Německá odplata za smrt zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, jenž zemřel po atentátu československých výsadkářů, měla být krutá. A byla krutá. Hned ráno 10. června na to osobně přijel dohlédnout Heydrichův nástupce K. H. Frank.

Vykáceli i stromy. Jen jediná hrušeň přežila…

Byl dán povel. Ženy a děti byly odvezeny do tělocvičny kladenského gymnázia, muži byly vyváděni před popravčí četu, která byla zformována na Horákově statku. Zastřeleno bylo 173 mužů a chlapců (nejmladšímu zastřelenému bylo 14 let). Po popravách byla vesnice zapálena a doutnající trosky pobořeny.

Srovnán se zemí byl kostel i hřbitov, byly pokáceny všechny stromy, mimo jediné hrušně, kterou Němci považovali za uschlou a která je dnes posledním živoucím svědkem celé tragédie, Němci dokonce neváhali změnit cestu potoka, aby po Lidicích nezbylo nic. Lidice měly být vymazány z map.

Ani ti, kdo nebyli v době tragédie doma (například lidé, kteří dojížděli za prací na noční směny), řádění SS neunikli. 16. června 1942 nacisté na střelnici v Praze-Kobylisích popravili 26 lidických mužů a žen, kteří v době tragédie nebyli v obci.

184 lidických žen, které byly od 10. června internovány v tělocvičně kladenského gymnázia, bylo pak 12. června odtrženo od svých dětí a internováno v koncentračním táboře Ravensbrück – celkem 53 jich úpravy věznění a pochodů smrti na konci války nepřežilo.

Lidice krátce po vypálení. Zdroj: Wikipedie.org

Jejich děti? Část z nich se Němci rozhodli poněmčit, část poslali do polské Lodži a posléze do vyhlazovacího tábora Chełmno, kde bylo 82 lidických dětí usmrceno 2. července v plynové komoře (výfukovými plyny)… Z poněmčených dětí se jich do Československa po válce vrátilo 17…

Osud Lidic vzbudil ve světě obrovský ohlas. Pečlivost nacistů, kteří si likvidaci obce i obyvatel dokumentovali na filmový pás, děsila již tehdy a děsí dodnes. V reakci na vyhlazení Lidic vlády Francie a Velké Británie odvolaly svůj podpis pod Mnichovskou dohodou, krok k poválečné obnově Československa byl učiněn.

Po roce 1945 byly obnoveny i Lidice. Nová obec byla vystavěna několik set metrů od obce původní, kde byl zbudován památník, kterému vévodí bronzové sousoší Památníku dětským obětem války, obsahuje všech 82 zahynulých lidických dětí, práce akademické sochařky prof.Marie Uchytilové (ten byl odhalen v roce 1995).

František Saidl. Jediný muž, který přežil Lidice

Vracel se domů těsně před Vánoci roku 1942. František Saidl, synovrah, byl po čtyřech letech věznění propuštěn. Štědrý den chtěl oslavit s rodinou. Ani vesnici, ani svůj dům, ani ženu (byla uvězněna v koncentračním táboře), ani syny (byli popraveni na Horákově statku) nenašel.

František Saidl je jediným dospělým mužem, který lidickou tragédii přežil. Jeho osud později literárně zpracoval český spisovatel Zdeněk Mahler, podle jehož scénáře vznikl film Lidice, který v roce 2011 natočil režisér Petr Nikolaev. Hlavní roli lidického vraha výtečně zahrál Karel Roden.