Před rokem 1989 se o něm nesmělo mluvit. Komunistickému režimu se nehodil do jeho propagandistických hrátek. Kdo? František Saidl, muž, který v potyčce zavraždil syna a který jako jediný přežil běsnění jednotek SS ve vypálených Lidicích.
Ve chvílích, kdy na Horákově statku umírali lidičtí muži, seděl Saidl na Pankráci. Z původních čtyř let trestu mu zbýval necelý půlrok.
Bývalý místostarosta synovrahem…
František Saidl býval lidickým místostarostou. Pohledný, charismatický muž, kterému se líbily ženy. Mělo to jedinou chybičku. Byl ženatý a měl děti. Pak začala manželka Anežka špatně chodit, často musela být v invalidním vozíčku. František hledal povyražení jinde. Dostával se do řečí, doma lhal. Ale nevěru se mu utajit nepodařilo.
Když mu jeho chování vyčte při večeři 19. prosince roku 1938 syn Eduard, dojde k hádce, která přeroste v potyčku. Mladý Eduard přerazí o otce hůl, ten vytáhne nůž… po krátkém zápase padá syn na zem s probodnutým srdcem, je na místě mrtvý.
František Saidl sám sebe udal na četnické stanici v Buštěhradě, byl zatčen, obviněn a souzen, trest byl nízký, advokát odvedl výbornou práci – Saidla odsoudili na 4 roky, trest si odpykával v pankrácké věznici.
Těsně před vyhlazením Lidic, po uplynutí dvou třetin trestu, požádal František Saidl o milost – protektorátní prezident Hácha žádosti nevyhověl, čímž mu paradoxně zachránil život. Kdyby Saidlovi milost udělil, vrátil by se Saidl do rodné obce někdy na začátku června 1942. Osud lidických mužů by jej neminul.
Šel domů. Že domov už neexistuje, nevěděl
V prosinci 1942, den před Štědrým dnem, byl František Saidl propuštěn. Spěchá domů, do Lidic. Jde pěšky. Na místě, kde má stát jeho dům a domy jeho sousedů, najde jen zasněžené pole. A ticho. Pološílený hrůzou spěchá do Buštěhradu, kde mu štamgasti v místní hospodě řeknou o lidické tragédii. Ve vězení se o vypálení Lidic za celý půlrok nedozvěděl nic…
Podle pamětníků prý František Saidl strávil Štědrý den na místě, kde stával jeho dům, dalšího dne ráno se pak vydal na kladenské gestapo, kde sdělil, že je jediným přeživším mužem z Lidic a se slovy „schvaluji atentát na Heydricha!“ žádal smrt zastřelením. Velitel kladenského gestapa, snad mu přišla celá situace komická, vrah jediný přežil zkázu Lidic, snad byl o vánocích v dobrém rozmaru, Saidla vyhodil…
František Saidl po válce? Muž, o kterém se nesmělo mluvit
Po válce byl František Saidl mužem, o kterém se nesmělo mluvit, vrah, který jako jediný přežil, se do komunistického obrazu lidické tragédie nehodil. Žil nedaleko Lidic v obci Stehelčeves s družkou a pracoval v JZD.
Když se chtěl 10. června roku 1945 zúčastnit na místě vypálených Lidic tryzny za oběti, byl vyhnán, lidičtí ho mezi sebou nechtěli. Už nikdy pak mezi ně nepřišel, zemřel snad na mrtvici ve svých 77 letech.
Ještě předtím František Saidl vyprávěl svůj tragický příběh v roce 1961 Zdeňku Mahlerovi. Ten jej přetavil do podoby syrové novely Muž, který přežil Lidice (vydalo nakladatelství Jota, 2011) a do podoby scénáře k filmu Lidice (také 2011). V Mahlerově příběhu dostal jméno František Šíma.