Sergej Lavrov. Putinův ministr zahraničí patří k nejdéle sloužícím šéfům „zamini“ na světě – ve své funkci je nepřetržitě od roku 2004, kdy nahradil Sergeje Ivanova. Jeho politická kariéra v diplomacii ale trvá mnohem déle, začala hned po vysoké škole v roce 1972.
Životopis Sergeje Lavrova? Padesát let služby vládcům Kremlu
Sergej Lavrov se narodil jako Sergej Viktorovič Lavrov na první jarní den roku 1950 v Moskvě. Po otci je Armén (pocházel z Tbilisi, jeho původní příjmení bylo Kalantaryan), matka Kaleria Borisovna Lavrovová byla Gruzínka. Geny pro zahraniční politiku měl Lavrov nejspíše vrozené, i když jako školák chtěl být fyzikem – matka pracovala na sovětském ministerstvu zahraničního obchodu.
Po vystudování vysoké školy, kterou v jeho případě byl prestižní a ne pro každého dostupný moskevský Státní institut mezinárodních vztahů (MGIMO), začal Sergej Lavrov působit v diplomacii.
Jeho prvním působištěm byla Srí Lanka, jako diplomatický poradce tu působil do roku 1976. Po návratu do Moskvy pracoval Lavrov na různých postech na ministerstvu zahraničních věcí.
V roce 1981 se Sergej Lavrov stěhuje do New Yorku, když se stává členem sovětské mise při OSN. Možná, že tehdy ještě ani sám netušil, jakou kariéru v této významné světové organizaci udělá. Po další „mezihře“ na ministerstvu zahraničí v Moskvě se totiž Lavrov stal v roce 1994 jedním z nejvýznamnějších úředníků OSN.
Stál totiž několikrát po sobě v čele Rady bezpečnosti OSN, naposledy v roce 2003. Ovšem už nikoli jako zástupce komunistického Sovětského svazu, ale Ruské federace.
Během studia a působení v diplomacii si osvojil několik jazyků – jsou mezi nimi například sinhálština, dhivehi, angličtina a francouzština. Politickými soupeři bývá označován za velmi vzdělaného a chytrého, bylo by chybou posuzovat jej pouze podle slov, která říká nahlas.
Pomozte Ukrajině
Rok 2004 znamenal další Lavrovův návrat do Ruska… a další kariérní postup – Sergej Lavrov byl jmenován Vladimírem Putinem do funkce ministra zahraničí. Na této funkci působí bez přestávky dodnes. Naposledy byl do funkce jmenován prezidentským dekretem 18. května 2018.
Putinův muž pro zahraničí agendu je ostříleným politickým veteránem
Nepřehlédnutelný je postavou (měří 188 cm), názory i chováním – často nejde daleko pro ostrý výraz, byť dokáže být i typicky uhlazeným diplomatem.
Byl to právě Lavrov, kdo stál v čele ruské diplomacie v roce 2012, kdy Rusko podpořilo syrského prezidenta Bašára al-Asada a vetovalo Radu bezpečnosti OSN uvalující přísné sankce proti syrské vládě. Následkem toho začala migrační krize, která zasáhla celou Evropu, včetně České republiky.
Byl to také Sergej Lavrov, kdo prosazoval Putinovy zájmy v roce 2014, v době první ukrajinské krize a anexe Krymu. A byl to opět Sergej Lavrov, kdo nevynechal jedinou příležitost, aby ostře odsoudil sankce Západu například proti Íránu, syrského režimu nebo samotnému Rusku.
V Rusku patří Sergej Lavrov k nedotknutelným. Podobně jako generál Sergej Šojgu je věrným souputníkem Vladimíra Putina, za svoji loajálnost byl oceněn mnoha vyznamenáními a řády. V letech 1998, 2005, 2010, 2015 byl vyznamenán „Řádem za zásluhy o vlast“. Vysoká státní vyznamenání a řády má Lavrov také z dalších zemí. Především z těch, které jsou více či méně provázané s politikou Moskvy. Jako příklad jmenujme Bělorusko či Kazachstán.
Ukrajinská krize 2022? Je to právě Lavrov, jehož ústy hovoří Rusko k Západu. Vyhrožuje jadernými zbraněmi, opakuje Putinova slova o denacifikaci a demilitarizaci Ukrajiny vedené prezidentem Volodymyrem Zelenskym.
Osobní život Sergeje Lavrova?
Manželku Marii poznal za vysokoškolských studií ve třetím ročníků, mají spolu dceru Jekatěrinu. Ta je absolventkou Kolumbijské ve Spojených státech, jejím manželem je oligarcha Alexander Vinokurov – pozor, neplést s bývalým špičkovým cyklistou stejného jména a příjmení.
Sergej Lavrov je velkým fanouškem fotbalu, hraje aktivně na kytaru, poslouchá jazz, provozuje rafting, k jeho velkým „zálibám“ patří doutníky a skotská whisky.