Vznik samostatného Československa máme nejčastěji spojený se jmény T. G. Masaryka, Edvarda Beneše, Karla Kramáře či Milana Rastislava Štefánika. Ano, jejich podíl je bezpochyby zásadni, nicméně, žádný z těchto velikánů našich dějin se neúčastnil událostí, během nichž 28. října došlo k vyhlášení československého státu. Všichni tou dobou pobývali v zahraničí, na rozdíl od pětice politiků, kteří v Praze stáli v čele převratu, který vyústil ve vznik nového státu ve střední Evropě.
Později začala být pětice mužů, z jejichž popudu byl večer 28. října 1918 vydán „zákon o vzniku samostatného státu československého“, nazývána „muži 28. října“. Kdo mezi ně patřil a jaké byly jejich osudy?
Alois Rašín. Oběť atentátníka
Z mužů 28. října byl v době vzniku Československa nejrespektovanější. Byl synem pekaře, v devadesátých letech 19. století byl jedním z vůdců tzv. Omladiny, v roce 1916 byl za svoje protihabsburské postoje odsouzen k smrti. Rozsudek je po nástupu posledního rakousko-uherského císaře Karla I. změněn nejprve na doživotí, nakonec je zrušen úplně.
Alois Rašín byl v říjnu 1918 hlavním strůjcem podoby zákona o vzniku samostatného Československa, v letech 1918-1919 a 1922-1923 byl pak československým ministrem financí. Jeho nesmlouvavé a přísné vedení státních financí jej nakonec stojí život. 5. ledna jej výstřelem z revolveru těžce zraní anarchista Josef Šoupal, 18. února Rašín na následky zranění umírá.
Antonín Švehla. Trojnásobný premiér
Antonín Švehla se narodil v rodině statkáře a venkovu zůstal věrný po celý život. Minimálně tedy jako jedna z vůdčích osobností Agrární strany. Vyučil se pekařem, za první světové války patřil k výrazným osobnostem protihabsburského odboje.
Po vzniku československého státu působil v nejvyšších funkcích. Jako ministr vnitra (1918-1920) se podílel na vzniku československé ústavy, třikrát usedl do premiérského křesla. V roce 1927 odmítl stát se protikandidátem T. G. Masaryka v prezidentských volbách, naopak, podpořil jej. V roce 2018 mu byl z rukou prezidenta Miloše Zemana propůjčen in memoriam Řád bílého lva.
Jiří Stříbrný. Po druhé světové válce odsouzený za velezradu
Z mužů 28. října byl Jiří Stříbrný nejmladším… a jako jediný dožil život ve vězení. V politice začínal jako mladík, ve své době si jej oblíbil i Masaryk. Účastnil se protihabsburského odboje a byl to právě on, kdo dva dny po vzniku Československa dokázal přesvědčit rakouské jednotky, které se v Praze chystaly k puči, ke složení zbraní.
Po válce byl Jiří Stříbrný členem pěti vlád, nakonec skončil po sporech s Edvardem Benešem mimo hlavní politický proud. Stal se jednou z postav českého fašistického hnutí, a i když za Protektorátu žil v ústraní, byl v roce 1947 zatčen a odsouzen za vlastizradu na doživotí. Zemřel v roce 1955 ve Valdicích. Jeho někdejší politický souputník Beneš mu coby prezident milost neudělil.
Vavro Šrobár. Mezi muži 28. října zastupoval slovenskou politiku
Do Prahy přijal 28. října 1918 dopoledne… a už večer za Slováky podepisoval vyhlášení samostatného státu Čechů a Slováků. Narodil se v roce 1867, v mládí byl pro své panslovanské postoje vyloučen ze všech škol, gymnázium nakonec dokončil v Přerově.
Byl velkým podporovatelem T. G. Masaryka, sám byl aktivním politikem. V roce 1918 byl krátce internován, pak už následovala cesta do Prahy a událost, která jej zařadila mezi muže 28. října. V první československé vládě se Vavro Šrobár stal ministrem pro Slovensko. Výrazně se Vavro Šrobár zapsal do dějin protifašistického odboje za druhé světové války – v době Slovenského národního povstání byl jedním ze dvou předsedů Slovenské národní rady. Poslední politickou funkcí Vavro Šrobára byla funkce ministra pro sjednocení ve vládě Klementa Gottwalda po komunistickém převratu v roce 1948. Nevykonával ji dlouho, v roce 1950 zemřel.
František Soukup. První československý ministr spravedlnosti
Narodil se v rodině hospodského, vystudoval práva, v době monarchie i za první republiky patřil k nejvýznamnějším politikům sociální demokracie. V roce 1915 se František Soukup stal poněkud nešťastně jedním z hlavních aktérů tzv. Knoflíkové aféry, která vedla k rozkrytí Maffie, která byla hlavním orgánem českého odboje za první světové války.
V první československé vládě zasedl František Soukup jako ministr spravedlnosti, v roce 1929 se pak stal předsedou Senátu. Po okupaci v roce 1939 byl dvakrát zatčen gestapem, ve vězení strávil několik měsíců. Krátce po svém propuštění ve věku sedmdesáti let se zdravím podlomeným vězeňským režimem zemřel.