Muži 28. října 1918. Znáte jejich osudy?

Vznik samostatného Československa máme nejčastěji spojený se jmény T. G. Masaryka, Edvarda Beneše, Karla Kramáře či Milana Rastislava Štefánika. Ano, jejich podíl je bezpochyby zásadni, nicméně, žádný z těchto velikánů našich dějin se neúčastnil událostí, během nichž 28. října došlo k vyhlášení československého státu. Všichni tou dobou pobývali v zahraničí, na rozdíl od pětice politiků, kteří v Praze stáli v čele převratu, který vyústil ve vznik nového státu ve střední Evropě.

Později začala být pětice mužů, z jejichž popudu byl večer 28. října 1918 vydán „zákon o vzniku samostatného státu československého“, nazývána „muži 28. října“. Kdo mezi ně patřil a jaké byly jejich osudy?

Alois Rašín. Oběť atentátníka

Z mužů 28. října byl v době vzniku Československa nejrespektovanější. Byl synem pekaře, v devadesátých letech 19. století byl jedním z vůdců tzv. Omladiny, v roce 1916 byl za svoje protihabsburské postoje odsouzen k smrti. Rozsudek je po nástupu posledního rakousko-uherského císaře Karla I. změněn nejprve na doživotí, nakonec je zrušen úplně.

Alois Rašín byl v říjnu 1918 hlavním strůjcem podoby zákona o vzniku samostatného Československa, v letech 1918-1919 a 1922-1923 byl pak československým ministrem financí. Jeho nesmlouvavé a přísné vedení státních financí jej nakonec stojí život. 5. ledna jej výstřelem z revolveru těžce zraní anarchista Josef Šoupal, 18. února Rašín na následky zranění umírá.

Antonín Švehla. Trojnásobný premiér

Antonín Švehla se narodil v rodině statkáře a venkovu zůstal věrný po celý život. Minimálně tedy jako jedna z vůdčích osobností Agrární strany. Vyučil se pekařem, za první světové války patřil k výrazným osobnostem protihabsburského odboje.

Po vzniku československého státu působil v nejvyšších funkcích. Jako ministr vnitra (1918-1920) se podílel na vzniku československé ústavy, třikrát usedl do premiérského křesla. V roce 1927 odmítl stát se protikandidátem T. G. Masaryka v prezidentských volbách, naopak, podpořil jej. V roce 2018 mu byl z rukou prezidenta Miloše Zemana propůjčen in memoriam Řád bílého lva.

Jiří Stříbrný. Po druhé světové válce odsouzený za velezradu

Z mužů 28. října byl Jiří Stříbrný nejmladším… a jako jediný dožil život ve vězení. V politice začínal jako mladík, ve své době si jej oblíbil i Masaryk. Účastnil se protihabsburského odboje a byl to právě on, kdo dva dny po vzniku Československa dokázal přesvědčit rakouské jednotky, které se v Praze chystaly k puči, ke složení zbraní.

Po válce byl Jiří Stříbrný členem pěti vlád, nakonec skončil po sporech s Edvardem Benešem mimo hlavní politický proud. Stal se jednou z postav českého fašistického hnutí, a i když za Protektorátu žil v ústraní, byl v roce 1947 zatčen a odsouzen za vlastizradu na doživotí. Zemřel v roce 1955 ve Valdicích. Jeho někdejší politický souputník Beneš mu coby prezident milost neudělil.

Vavro Šrobár. Mezi muži 28. října zastupoval slovenskou politiku

Do Prahy přijal 28. října 1918 dopoledne… a už večer za Slováky podepisoval vyhlášení samostatného státu Čechů a Slováků. Narodil se v roce 1867, v mládí byl pro své panslovanské postoje vyloučen ze všech škol, gymnázium nakonec dokončil v Přerově.

Byl velkým podporovatelem T. G. Masaryka, sám byl aktivním politikem. V roce 1918 byl krátce internován, pak už následovala cesta do Prahy a událost, která jej zařadila mezi muže 28. října. V první československé vládě se Vavro Šrobár stal ministrem pro Slovensko. Výrazně se Vavro Šrobár zapsal do dějin protifašistického odboje za druhé světové války – v době Slovenského národního povstání byl jedním ze dvou předsedů Slovenské národní rady. Poslední politickou funkcí Vavro Šrobára byla funkce ministra pro sjednocení ve vládě Klementa Gottwalda po komunistickém převratu v roce 1948. Nevykonával ji dlouho, v roce 1950 zemřel.

František Soukup. První československý ministr spravedlnosti

Narodil se v rodině hospodského, vystudoval práva, v době monarchie i za první republiky patřil k nejvýznamnějším politikům sociální demokracie. V roce 1915 se František Soukup stal poněkud nešťastně jedním z hlavních aktérů tzv. Knoflíkové aféry, která vedla k rozkrytí Maffie, která byla hlavním orgánem českého odboje za první světové války.

V první československé vládě zasedl František Soukup jako ministr spravedlnosti, v roce 1929 se pak stal předsedou Senátu. Po okupaci v roce 1939 byl dvakrát zatčen gestapem, ve vězení strávil několik měsíců. Krátce po svém propuštění ve věku sedmdesáti let se zdravím podlomeným vězeňským režimem zemřel.