Syn prvního československého prezidenta, diplomat, ministr zahraničí a jeden z nejpopulárnějších československých politiků své doby. Jan Masaryk měl po svém otci slavné jméno, ale také vlastní výraznou osobnost. Byl známý svým smyslem pro humor, výbornou angličtinou i schopností oslovit obyčejné lidi. Jeho život však skončil v jednom z nejdramatičtějších okamžiků československých dějin. A ani po 78 letech není jisté, zda z okna Černínského paláce vyskočil sám, nebo mu někdo pomohl.
Jan Masaryk se narodil 14. září 1886 v Praze jako druhý syn Tomáše Garrigua Masaryka a jeho americké manželky Charlotty. Studoval na Akademickém gymnáziu, ale školu nedokončil. V letech 1907 až 1913 žil ve Spojených státech, kde vystřídal několik zaměstnání. Po návratu do vlasti sloužil za první světové války v rakousko-uherské armádě.
Po vzniku Československa vstoupil do diplomatických služeb. Nejprve působil ve Washingtonu, později se stal osobním tajemníkem ministra zahraničí Edvarda Beneše. V roce 1925 byl jmenován československým vyslancem v Londýně. Funkce se vzdal v říjnu 1938 na protest proti přijetí Mnichovské dohody. Po okupaci Československa zůstal v Británii a během války se stal ministrem zahraničí československé exilové vlády. Pravidelně také promlouval k posluchačům prostřednictvím BBC.
Po válce se vrátil do Prahy a pokračoval jako ministr zahraničních věcí. Snažil se udržovat vazby se západními demokraciemi, současně ale působil ve vládě, v níž sílil vliv komunistů. V červenci 1947 byl součástí československé delegace, která v Moskvě jednala se Stalinem o Marshallově plánu. Československo nakonec pod sovětským tlakem od účasti ustoupilo.
Rozhodující okamžik přišel v únoru 1948. Komunisté převzali moc a demokratičtí ministři podali demisi. Masaryk k nim nepřidal a zůstal ministrem zahraničí i v nové Gottwaldově vládě. Dlouho se diskutuje o tom, co v posledních dnech svého života prožíval a zda měl v úmyslu ve funkci pokračovat.
Ráno 10. března 1948 našli zaměstnanci ministerstva jeho tělo na nádvoří Černínského paláce pod okny služebního bytu. První vyšetřování dospělo k závěru, že spáchal sebevraždu. Pochybnosti se však objevily prakticky okamžitě. Ministerstvo zahraničních věcí dnes uvádí, že okolnosti jeho smrti nejsou přesvědčivě objasněny. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu v roce 2003 dospěl k závěru, že Masaryk byl zavražděn, případ ale odložil, protože se nepodařilo zjistit pachatele.
Vyšetřování se znovu otevřelo v lednu 2025. Policie tehdy oznámila, že důvodem byly nově objevené diplomatické a zpravodajské dokumenty z USA, Velké Británie a Francie. Případ je prověřován jako podezření z vraždy.
A právě nyní přišel další mimořádný krok. Ve středu 2. září 2026 policisté a odborníci exhumovali Masarykovy ostatky z rodinné hrobky v Lánech. ČT24 uvedla, že mají být využity moderní kriminalistické metody a výsledky zkoumání se očekávají až za několik měsíců. Cílem je mimo jiné zjistit, zda ostatky nebo zachované části těla mohou přinést nové informace k okolnostem jeho smrti.
Seznam Zprávy současně oslovily antropologa Martina Horu, podle něhož nemusí odborníci najít pouze kosterní pozůstatky. Podle stavu ostatků by teoreticky mohlo být možné zkoumat také některá zranění či získat genetickou informaci. Samotná exhumace ale pochopitelně automaticky neznamená, že se podaří určit, zda šlo o sebevraždu, nebo vraždu.
Jan Masaryk tak zůstává jednou z největších záhad československých moderních dějin. Muž, který stál uprostřed dramatického zápasu o podobu poválečného Československa, zemřel krátce po komunistickém převratu. Po téměř osmi desetiletích se vyšetřovatelé znovu pokoušejí zjistit, co se tehdy v Černínském paláci skutečně stalo.