Přemysl Otakar I. – počátky dědičného království

Přemysl Otakar I., český kníže z rodu Přemyslovců v letech 1192-93 a 1197-98 a král od roku 1198 (korunován je v roce 1203) z rodu Přemyslovců, přichází na svět někdy v roce 1155 jako syn českého knížete a krále Vladislava II. a Judity Duryňské – Přemyslovo dětství a mládí zůstává ale dodnes zahaleno rouškou tajemství.

Jasnějších obrysů začíná Přemyslův život nabývat až v dospělosti – v letech 1173-79 pobývá ve vyhnanství, a to na dvoře míšeňských Wettinů, kde se též žení (v roce 1178 s Adlétou Míšeňskou {viz Adléta Míšeňská}).

Od poloviny osmdesátých let 12. století pak začíná Přemysl Otakar I. stále častěji zasahovat do záležitostí českých zemí – v roce 1185 je vyslán svým starším bratrem, vládnoucím českým knížetem Bedřichem, hájit přemyslovské zájmy na Moravu, kde 10. prosince po krvavé bitvě vítězí Přemysl u Loděnic nad Konrádem Otou.

Na začátku devadesátých let 12. století, v roce 1191, po smrti knížete Konráda Oty, odmítne pak Přemysl Otakar uznat za českého knížete Václava, syna Soběslava II. a povstane proti němu – díky podpoře pražského biskupa Jindřicha Břetislava a římského císaře Jindřicha VI. se pak v roce 1192 stává českým knížetem sám: na trůnu ale nevydrží dlouho, hned v roce 1193 je, po rozepři s biskupem a císařem a po zradě české šlechty, která dopomůže na knížecí trůn právě biskupu Jindřichu Břetislavovi, Přemysl Otakar I. nucen uprchnout do ciziny.

V cizině se pak Přemysl připravuje na návrat do českých zemí – poté, co se mu podaří navázat styk s Jindřichem VI. a změnit jeho vztah ke své osobě, podnikne Přemysl Otakar v květnu roku 1197 výpad do Čech – jeho útok je ale odražen.

Na český knížecí trůn se ale Přemysl Otakar I. dostane přece jen ještě v tomtéž roce (tedy v roce 1197) – když totiž v červnu tohoto roku zemře český kníže a pražský biskup Jindřich Břetislav (Břetislav III.) a česká šlechta poruší stařešinový zákon Břetislavův a vyhlásí novým knížetem Přemyslova mladšího bratra Vladislava Jindřicha, dojde k tomu, že se Vladislav Jindřich, jenž si je vědom síly staršího bratra, při jednáních 6. prosince roku 1197 knížecího titulu v Přemyslův prospěch vzdává a ponechává si „pouze“ titul moravského markraběte.

Přemysl Otakar I. tak podruhé usedá na český knížecí trůn – jako český panovník je pak velmi úspěšný: s podporou Filipa Švábského, bratra zemřelého římského císaře Friedricha Barbarrosy, získává 15. srpna roku 1198 pro české země královskou korunu. Zároveň získává i další výsady – římský císař v budoucnu bude pouze potvrzovat v Čechách zvoleného krále, český panovník též bude sám provádět investituru pražského biskupství.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ  Břetislav II. Kníže, který z Čech vyhnal čaroděje

V roce 1203 je Otou Brunšvickým udělena Přemyslu Otakarovi I. královská hodnost udělena podruhé, v roce 1204 je pak potvrzena i papežem.

V roce 1212 pak Přemysl využije slabosti nového římského krále Friedricha II. a vymůže na něm jeden ze základních kamenů české státnosti, tzv. Zlatou bulu sicilskou, kterou císař 26. září roku 1212 potvrzuje dědičnost královské hodnosti v Čechách a taktéž určuje hranice Českého království – Přemysl Otakar I. tak dosahuje uznání nedělitelnosti českého státu římskoněmeckou říší a svrchovanosti nad pražským a olomouckým biskupstvím.

V roce 1216 Přemysl Otakar I. zajišťuje nástupnictví na českém královském trůnu pro svého jedenáctiletého syna Václava, budoucího krále Václava I. Jednookého – do budoucna bude při volbě českého krále uplatňován princip prvorozenosti.

V roce 1214, po nástupu nového pražského biskupa Ondřeje, vypuká mezi Přemyslem a biskupem dlouhá léta trvající (1217-1222) spor o pojetí nezávislosti církve na moci světské – poté, co se Ondřej obrátí se stížností na české poměry k samotnému papeži, nechává Přemysl zabavit všechen majetek pražského biskupství – celý spor je nakonec urovnán až vydáním Přemyslova privilegia pro církev 10. března roku 1222, jímž je církevní majetek vyjmut z pravomoci panovníkových úředníků.

Přemysl Otakar I. je dvakrát ženat – poprvé s Adlétou Míšeňskou (tu v roce 1198 po dvacetiletém manželství zapudí), s níž má čtyři děti: Vratislava, Markétu (Dagmar), ?Božislavu a ?Hedviku, a podruhé s Konstancií Uherskou (viz Konstancie Uherská), s níž má dětí devět: Vratislava, Juditu, Annu, ?Anežku, Václava, Vladislava, Přemysla, Blaženu a Anežku (viz sv. Anežka Česká).

V roce 1228 nechává Přemysl Otakar I. korunovat svého syna Václava českým králem, dva roky poté, 15. prosince roku 1230 pak tento velký český král umírá. Pohřben je v chrámu sv. Víta (viz sv. Vít) na Pražském hradě.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ  Drahomíra. Matka svatého Václava