Konstancie Uherská, česká královna, po Adlétě Míšeňské (viz Adléta Míšeňská) druhá manželka českého krále Přemysla Otakara I. (viz Přemysl Otakar I.), přichází na svět někdy v roce 1181 jako dcera uherského krále Bély III. a Anny (Anežky) de Chatillon.
Ženou Přemysla Otakara I. se Konstancie stává v roce 1198 – jedná se přitom v prvé řadě o sňatek politický, sňatek, který má Přemyslovi přinést spojenectví uherských panovníků (Konstanciiny bratři, uherští králové Emerich a poté Ondřej II., pak po celou dobu Přemyslovy vlády opravdu patří k Přemyslovým nejbližším spojencům).
V roce 1204 dochází mezi manželi k dočasnému rozkolu, danému jednak Přemyslovými zahraničněpolitickými neúspěchy a jednak smrtí syna Vratislava, velký vliv na vztah manželů mají i snahy první Přemyslovy ženy, zapuzené královny Adléty Míšeňské, která bojuje za svá manželská práva a která se pak v roce 1205, poté, co je Konstancie Uherská poslána od dvora na venkov, dokonce vrací na krátký čas na Pražský hrad jako česká královna.
Když ale papežská kurie v roce 1206 rozhodne, že rozluka manželství Přemysla Otakara I. a Adléty z roku 1198 je právoplatná, vrací se Konstancie Uheská do Prahy a je definitivně uznána za zákonnou Přemyslovu manželku.
Konstancie Uherská je matkou devíti Přemyslových dětí (jsou uvedeny podle data narození) – Vratislava, Juditu, Annu, Anežku, Václava, Vladislava, Přemysla, Blaženu a Anežku (viz sv. Anežka Česká).
Po smrti Přemysla Otakara I. v roce 1230 se Konstancie Uherská věnuje zakladatelské činnosti – v roce 1233 vzniká z jejího popudu klášter cisterciaček Brána nebes (Porta coeli) v Tišnově na Moravě: tento klášter je pak i místem Konstanciina posledního odpočinku.
Konstancie Uherská umírá 6. prosince roku 1240.