Alžběta Báthoryová, známá jako Čachtická paní, „proslulá“ především jako sériová vražedkyně, mající na svědomí prý až několik stovek životů mladých žen, které nechala umučit a prý se koupala v jejich krvi, přichází na svět 7. srpna roku 1560 v maďarském Nyírbátoru.
Je příslušnicí významného a bohatého maďarského šlechtického rodu Báthoryových. Strýcem Alžběty Báthoryové je samotný polský král Štěpán Báthory.
Životopis Čachtické paní? Podle historických pramenů stála za vraždami stovek mladých dívek
Pojďme ale na začátek. Dětství tráví Báthoryová na hradě v Ecsedu, kde získává poměrně slušné vzdělání – hovoří např. několika jazyky, zajímá se o astronomii…
Ve stále ještě dětském věku je pak z politických důvodů provdána za maďarského šlechtice a vojevůdce Ference (Františka) Nádasdyho. Brzy poté, jako patnáctiletá, porodí svému manželovi první dítě. Za svého života pak porodí dětí šest, dvě z nich zemřou v ještě novorozeneckém věku.
Po svatbě Báthoryová žije střídavě na manželových rodinných statcích v Sárváru, Keresztúru, Vranově na Topľou či na panství v malokarpatských Čachticích nedaleko Trenčína.
Na posledním místě se v roce 1604 usazuje natrvalo kde se po smrti manžela. Ten zemřel ve věku 47 let na následky mnoha zranění, která jako významný uherský velitel a válečník utrpěl v průběhu válek s Turky. Tady pak podle historkých pramenů páchá nejvíce ze svých sadistických činů.
Byly zločiny Čachtické paní jen historickou fikcí?
Zločiny Alžběty Báthoryové můžeme považovat za vymyšlené – podle některých badatelů může být její vyšetřování a odsouzení pouze výsledkem mocenského boje v Uhrách na začátku 17. století. Pokud ale budeme věřit historickým pramenům, trpěla Čachtická paní impulzivní sadistickou poruchou. A ta ji donutila zosnovat a fyzicky vykonat několik stovek vražd především mladých žen. Počet obětí kolísá v odhadech od několika desítek do téměř třech tisíc.
Oběti, většinou služky a obyčejné ženy z okolí čychtického hradu, jsou přitom před smrtí neobyčejně krutě mučeny. Na mraze jsou nahé polévány studenou vodou, dokud nezmrznou. Jsou jim zabodávány rozpálené jehlice do genitálií a jinam do těla. Hraběnka je nechává ubít k smrti či zemřít hlady atd.
Podle (ničím nepodložených) pověstí se hraběnka Báthoryová též koupe v krvi mladých panen, aby si zachovala věčné mládí a krásu.
V roce 1610 začínají být zločiny hraběnky Báthoryové uherské šlechtě na obtíž. Její „proslulost“ prosákla až do císařské Vídně, je proto rozhodnuto, že bude proti Báthoryové zakročeno. Král Matyáš II. vyslal do Čachtic uherského palatina hraběte György Thurzóa. Ten má za úkol domnělé hraběnčiny zločiny vyšetřit.
Po svém příchodu hrabě Thurzó nachází ve sklepeních hradu tělo mrtvé dívky. Později se spekuluje, že jde o tělo exhumované a umístěné do čachtických sklepení až těsně před palatinovým příjezdem, aby byl nalezen důkaz.
Po „odhalení“ byla Čachtická paní odsouzena k doživotnímu domácímu vězení
Objeví i několik mučením zbědovaných dívek. Na to konto je Čachtická paní zatčena a ihned, bez veřejného soudu, palatinem odsouzena k doživotnímu domácímu vězení na čachtickém hradě. Tento rozsudek je často interpretován jako výsledek dohody hraběte Thurza a příslušníků mocného rodu Báthory, protože podle feudálního práva by hraběnka Báthoryová mohla být souzena a odsouzena i přes šlechtický původ k trestu smrti.
Vedlejším produktem dohody je i Alžbětina závěť, v níž veškerý majetek odkazuje svým dětem.
Uherskému obyvatelstvu i šlechtě je ale třeba předložit nějaké hmatatelné výsledky šetření – v roce 1611 (7. ledna) pak tedy začíná ve Velké Bytči soudní proces s osobami, které měly čachtické paní v jejích zločinech pomáhat: souzeni jsou János Újváry (též zvaný Ficko), Dorottya Szentes (též zvaná Dorko), Katarína Benická a Ilona Jó.
Katarína je odsouzena na doživotí, Újváry, Dorottya a Ilona jsou odsouzeni k trestu smrti. Újváry je sťat, obě ženy jsou upáleny na hranici, když jim před upálením kat ještě kleštěmi utrhá prsty na rukou. O něco později, 24. ledna 1611, je upálena Eržika Majerníková z Myjavy. Ta hraběnce Báthoryové údajně dodávala jedy a věnovala se čarodějnictví.
Sama hraběnka Alžběta Báthoryová umírá v osamění domácího vězení na čachtickém hradě (z něj dnes zbyly pouze ruiny) 21. srpna roku 1614. Po její smrti se pak stává nechvalně proslulou legendou, krutou vražedkyní, v jejímž životě se v průběhu staletí smísí historická fakta s neověřenými výmysly natolik, že dnes nelze zcela spolehlivě potvrdit či vyvrátit, zda byla či nebyla jednou z „největších“ sériových vražedkyň historie.