Dwight David Eisenhower, přezdívaný „prezident Ike„, americký generál a prezident, muž, jenž za druhé světové války velí největším mnohonárodnostním vojenským silám, jaké se kdy v dějinách světového válečnictví shromáždily (přes čtyři milióny mužů), přichází na svět 14. října roku 1890 ve městě Denison v Texasu ve Spojených státech amerických – vyrůstá ale v Alibene v Kansasu, kam se s rodiči stěhuje.
Vzdělání získává Eisenhower na Vojenské akademii ve West Pointu, kde je členem školního ragbyového týmu, akademii absolvuje v roce 1915, po absolutoriu je zařazen k pěchotě.Ve svém prvním vojenském působišti si D. D. Eisenhower získává reputaci jako zdatný vojenský odborník – vyvine nové postupy ve výcviku pěchoty a nově organizovaného tankového sboru, a přestože se neúčastní bojů první světové války, má již v roce 1920 hodnost majora americké armády.
Majorem pak zůstává Eisenhower po celá dvě příští desetiletí – jeho mzda je přitom nízká, Eisenhower jen s obtížemi živí rodinu. Nicméně dlouhé roky míru využívá Eisenhower po svém – studuje. Ve Fort Leavenworth v Kansasu absolvuje na prvním místě ve své třídě velitelskou akademii generálního štábu.
V roce 1929 pracuje Eisenhower pro generála J. Pershinga (viz Pershing, Joseph), vytvoří průvodce po bojištích první světové války. V roce 1935 pak slouží pod generálem D. MacArthurem (viz MacArthur, Douglas) v úřadu náčelníka štábu pozemního vojska, poté MacAtrhura doprovází na Filipíny, kde zůstává po tři roky jeho asistentem.
V předválečné době je pak Dwight David Eisenhower konečně povýšen – stává se podplukovníkem.
Krátce po přepadení Pearl Harboru Eisenhower postoupí opět výš – náčelník štábu pozemního vojska Spojených států amerických G. C. Marshall (viz Marshall, George Catlett) jej jmenuje náčelníkem operační divize pozemního vojska, Eisenhower pak hraje hlavní roli při přípravě celkového strategického plánu Spojenců, plánu, jenž požaduje utlumení vojenských akcí v Tichomoří a jenž na první místo klade nutnost porážky nacistického Německa v Evropě.
V červenci roku 1942 je Dwight Dawid Eisenhower Marshallem povýšen do hodnosti generálporučíka a jmenován velitelem amerických vojenských sil během operace Torch (invaze do severní Afriky) – po počátečním neúspěchu invaze (v soutěsce Kasserine) provede Eisenhower rozsáhlé personální čistky mezi svými veliteli, poté již spojenecká vojska systematicky likvidují jednotky německého afrikakorpsu, vedeného generálem E. Rommelem (viz Rommel, Erwin).
V červenci roku 1943 pak Eisenhower, již jako generál, přebírá velení při invazi na Sicílii a v prosinci stejného roku se stává náčelníkem vrchního velitelství spojeneckých expedičních sil (SHAEF), jenž má za úkol naplánovat a provést operaci Overlord, tedy invazi do Francie. Eisenhower velí největšímu vojsku v dějinách světového vojenství.
Po úspěšném vylodění ve francouzské Normandii velí Dwight David Eisenhower vojenským silám, které se postupně prodírají k německým hranicím – po počátečních neúspěších (nezdařená výsadková invaze do Nizozemska, tedy operace Market Garden, překvapivá německá protiofenzíva v Ardenách, tzv. bitva o výběžek) překročí pak Eisenhowerova vojska Rýn a ohrozí tak samotný Berlín.
Na základě nepřesných zpravodajských informací o Hitlerově konečném obranném plánu pak učiní Eisenhower kontroverzní rozhodnutí, když se odkloní od Berlína a jistí místo toho horský hřeben jižně od Mnichova, kde Spojenci očekávají závěrečné boje druhé světové války – toto rozhodnutí pak umožní obsadit Berlín sovětským vojskům.
Po skončení války je Dwight David Eisenhower nejprve v od května do listopadu roku 1945 vrchním velitelem amerických vojenských sil v Německu, poté nastupuje na Marshallovo místo a stává se až do roku 1948 náčelníkem generálního štábu armády Spojených států amerických.
V roce 1948 se Eisenhower stává prezidentem Kolumbijské univerzity a o tři roky se pak vrací zpět do Evropy, kde se staví do čela NATO.
V roce 1952 Dwight David Eisenhower kandiduje za Republikánskou stranu v prezidentských volbách ve Spojených státech – zvítězí do té doby největším rozdílem hlasů. Jako prezident uplatňuje Eisenhower politiku moderního republikanismu: snižování daní, vyrovnaný rozpočet a omezování státní federální kontroly v hospodářské oblasti. Zároveň ale jen s obtížemi čelí důsledkům boje černošské menšiny za občanská práva.
Za vlády D. Eisenhowera je ukončena též korejská válka, v roce 1956 jeho ústy Spojené státy americké podpoří OSN proti Francii a Velké Británii v době tzv. suezské krize. Po smrti J. F. Dullese, zastánce politiky zadržování sovětské expanze, se pak Eisenhower pokouší překonat bariéry studené války.
Návštěva vrcholného představitele Sovětského svazu, N. Chruščova v roce 1959 ve Spojených státech a následná schůzka Chruščova s Eisenhowerem v Paříži v roce 1960 však nepřinášejí do poměrů ve světové politice žádnou změnu.
Po dvou funkčních obdobích v prezidentském úřadě se Dwight David Eisenhower odebírá na odpočinek na svoji farmu v Gettysburgu v Pensylvánii, umírá pak 28. března roku 1969 ve Washingtonu.