Bohumil Hanč, Václav, Vrbata… a Emerich Rath. Když se mluví o tragédii, která se udála během mistrovského závodu v běhu na lyžích na 50 km 24. března v Krkonoších, měla by tato tři jména zaznít vždy najednou. Jejich osudy se totiž v ten osudný den nerozpletitelně spojily.
Po roce 1948, kdy se moci ujal komunistický režim, byl ale Rath, český Němec, který nemusel po konci války do odsunu, protože za Protektorátu ukrýval svého židovského známého, upozaděn. A ve filmové adaptaci nešťastné události, kterou natočil pod názvem Synové hor v roce 1956 Čeněk Duba, se dokonce pouze mihl jako osoba zcela nepodstatná pro děj.
Skutečnost přitom byla jiná, role Emericha Ratha při pokusu o záchranu Hanče a Vrbaty byla zcela zásadní. Jak zásadní, ukazuje nový český film Tomáše Hodana Poslední závod. V něm si ho s chutí zahrál Marek Adamczyk.
Životopis Emericha Ratha? Všestranný sportovec a účastník olympijských her zemřel jako bezdomovec
Emerich Rath se narodil 5. listopadu roku 1883 v rodině obuvnického obuvníka v Praze. Tady ale rodina dlouho nevydržela, v roce 1887 se rodila odstěhovala za výdělkem do východočeského Broumova – otec tu dostal místo ošetřovatele v soukromé nemocnici Schrollovy textilní firmy.
Sportovně nadaný byl Emerich od narození. Není tak divu, že už jako desetiletý stál poprvé na lyžích. Jen pár let poté, co se lyže (tehdy se jim říkalo ski) objevily v českých zemích, když je to Prahy přivezli bratři Ořovští. Na Broumovsku byl Emerich Rath prvním lyžařem – a toto prvenství mu už nikdo nevezme.
Jako čtrnáctiletý se Emerich Rath začal učit příručích ve slavném železářství u Rotta, návrat do Prahy pro něj znamenal i mnoho možností věnovat se různým sportovním aktivitám. V létě hrál fotbal za DFC Praha, v zimě hokej za DEHG Praha, závodně se věnoval také atletice, rychlobruslení, boxu, kanoistice či pozemnímu hokeji.
Jeden by řekl, že takto velký rozptyl disciplín musel vést k tomu, že Rathovy výkony byly nevyrovnané. Stal se pravý opak. V každém sportu, se kterým si začal, byl Emerich Rath úspěšný.
Pravidelně se účastnil mistrovství Království českého v běhu na lyžích, v roce 1907 dokonce na pětikilometrové distanci zvítězil. Od roku 1905 vyhrál v 11 chodeckých závodech. V roce 1912 se stal německým šampionem v boxu v těžké váze.
Za Rakousko-Uhersko běžel maraton na olympiádě v letech 1908 a 1912. V Praze na skokanském můstku soupeřil s pozdějším mistrem světa Norem Ruudem. V roce 1914 hrál na hokejovém mistrovství Evropy. Nastoupil za Čechy.
Tragédii na lyžařském závodě v Krkonoších v roce 1923 nikdo nečekal
Historie zná Emericha Ratha ponejvíc jako účastníka lyžařského závodu, který se běžel 24. března roku 1913 v Krkonoších. Padesátikilometrová trať vedla vrcholovými partiemi nejvyšších českých hor a dlouho nic nenasvědčovalo tragédii, která se nakonec stala.
Náhlá změna počasí přinesla sněhovou vánici a mráz. Závod byl zrušen, ale český lyžař Bohumil Hanč pokračoval jako jediný dál. Nakonec vysílením padl na Zlatém návrší, kde jej při záchranné akci našel právě Emerich Rath, který se ztraceného kolegu vydal hledat.
Hanč v tu chvíli stále ještě žil. Rath jej s vypětím sil odtáhl několik stovek metrů směrem k Labské boudě, kde sídlil štáb závodu, snad až k Pančavskému vodopádu, i jemu ale došly nakonec síly. Posadil Hanče k orientační tyči a vydal se pro další pomoc. Ta už ale přišla pozdě.
Nejen zdatný sportovec. Emerich Rath byl i zdatným obchodníkem
Po první světové válce, v roce 1923 nastoupil k Rottovi, kde prodával sportovní potřeby v nově otevřeném oddělení. V roce 1929 si otevřel obchod vlastní – v pasáži mezi Ovocným trhem a ulicí Na Příkopě prodával potřeby pro sportovce a trampy. Sám byl trampingem velmi osloven, mezi trampy se mu přezdívalo Šedý vlk. Mimochodem, zmíněná pasáž dnes nese Rathovo jméno.
V roce 1948 byl podnikání Emericha Ratha, stejně jako podnikání mnoha dalších, konec. Komunistický režim jeho obchod zabavil, od nás byl pro podporu západního stylu života dokonce na rok uvězněn.
Poslední léta života Emericha Ratha byla ovlivněna smrtí manželky. Po ní začal rozprodávat majetek, aby měl z čeho žít, komunistický režim mu přiznal důchod, se kterým nemohl při nejlepší vůli vyjít.
Nakonec skončil prakticky jako bezdomovec. Ti ale v socialismu oficiálně neexistovali – Emerich Rath nakonec dožil zcela bez prostředků v domově důchodců ve Stárkově. Tady po čtyřech měsících 21. prosince 1962 zemřel. Příčinou smrti byl srdeční infarkt.