Jásir Arafat? Pro Palestince je mučedníkem, pro Izraelce nejčastěji teroristou. Takto jej přitom vnímal a dosud vnímá celý civilizovaný svět – jedni jej oslavují, druzí ho dávno zatratili.
Přes toto rozpolcené přijímání se mu dostalo jedné z největších poct, které může politik dosáhnout – v roce 1994 mu byla udělena Nobelova cena míru za přínos v konsolidaci izraelsko-palestinských vztahů. Kdo byl muž dvou tváří Jásir Arafat?
Životopis Jásira Arafata? Celý život zasvětil otázce samostatného palestinského státu
Jásir Arafat, známý také jako Abu Ammár, se narodil 4. srpna 1929 v egyptské Káhiře palestinským rodičům. Jeho dětství a mládí bylo poznamenáno arabským nacionalismem a antisionismem, což ovlivnilo jeho celoživotní politické a ideologické směřování.
Jeho politická kariéra byla silně spojena s hnutím Fatah, které spoluzakládal v Kuvajtu v roce 1959. Toto hnutí se zaměřovalo na boj za palestinský stát a uskutečňovalo útoky na izraelské cíle z několika arabských zemí. V té době už něl Arafat za sebou účast v tzv. šestidenní válce, ve které arabské země zaútočily na Izrael – Aratar měl v bojích hodnost důstojníka egyptské armády.
Arafatova role ve Fatahu a následně v Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP), jejímž se stal předsedou v roce 1969, jej přivedla do centra palestinského národního hnutí. Jeho aktivita ve Fatahu a OOP byla spojena s vojenskými střety a diplomatickými konflikty v regionu, zejména během libanonské občanské války a izraelských invazí do Libanonu v 70. a 80. letech 20. století.
V 80. letech se Jásir Arafat s OOP usadil v Tunisu a začal se více věnovat diplomatickým snahám. Jeho ideologický obrat vedl k uznání práva na existenci Izraele a hledání řešení izraelsko-palestinského konfliktu prostřednictvím dvoustátního řešení. V roce 1993 došlo k historickému momentu, kdy Jásir Arafat podepsal v norském Oslu s izraelským premiérem Jicchakem Rabinem deklaracii o principech pro autonomii Jericha a Pásma Gazy.
Tento krok představoval významný posun v postoji OOP a vedl k udělení Nobelovy ceny za mír Arafatovi, Rabinovi a izraelskému ministru zahraničních věcí Šimonu Peresovi v roce 1994.
Jako první volený prezident Palestinské národní správy od roku 1996 až do své smrti v roce 2004 Jásir Arafat bojoval za palestinskou samosprávu a snažil se dosáhnout trvalého mírového řešení s Izraelem. Jeho úsilí však bylo poznamenáno konflikty, vzestupy a pády v politickém dialogu a narůstající konkurencí od radikálnějších palestinských skupin jako Hamas.
Arafatova smrt 11. listopadu 2004 v nemocnici ve francouzském Clamartu byla obestřena tajemstvím a nejistotou ohledně příčiny jeho úmrtí, nakonec nebylo prokázáno cizí zavonění v jakékoli formě. Ačkoliv byl kontroverzní postavou, jeho dědictví jako symbol palestinského národního hnutí a klíčového aktéra v dlouhodobém konfliktu na Blízkém východě je nesporné.