Mistr Krumlovské madony, (pravděpodobně) český sochař, nejvýznamnější představitel tzv. krásného slohu v českém gotickém sochařství, žije někdy mezi druhou polovinou století čtrnáctého a první polovinou století patnáctého – umělecky činný je přitom přibližně mezi roky 1390-1400.
Životopis Mistra Krumlovské madony? Známo je toho o něm poměrně málo. Ve své práci vychází z tradic parléřovské plastiky, je ovlivněn zejména staršími pracemi pražské dílny Petra Parléře (např. sochou sv. Václava {viz sv. Václav} v chrámu sv. Víta {viz sv. Vít}, jejíž autorství je připisováno Jidřichovi Parléřovi), další inspiraci Mistr Krumlovské madony nachází u ještě u autorů tzv. starší dřevěné plastiky (např. madona v kostele v Žebráku) či v díle Mistra třeboňského oltáře.
Sochařské práce Mistra Krumlovské madony jsou typické svými protiklady mezi smyslově působícími detaily zobrazovaných těl a abstraktní, jemně řasenou drapérií – Mistr Krumlovské madony je představitelem toho nejvytříbenějšího gotického manýrismu.
Své sochy tvoří Mistr Krumlovské madony především z jemnozrnného vápence, jako nejstarší jeho dílo je přitom uváděna „Madona z Altenmarktu“ (kolem roku 1393), pocházející z kostela v Altenmarktu (nedaleko rakouského Salcburku). Z dalších děl Mistra Krumlovské madony je třeba jmenovat „Madonu ze sv. Bartoloměje“ z plzeňského kostela sv. Batroloměje, „Sv. Petra ze Slivice“ či „Sv. Kateřinu z Jihlavy“. Zapomenout samozřejmě nesmíme na nejslavnější autorovou dílo (podle kterého získává i svůj přídomek), a to na dílo „Krumlovská madona“.
Z dílny, kterou Mistr Krumlovské madony vede, pak pocházejí mimo jiné díla jako „Sv. Anna Samatřetí“ (klášterní kaple v Nové Říši), „Madona z Vimperka“, „Madona od sv. Jiljí“ v Třeboni, „Madona od sv. Ignáce“ v Jihlavě atd.
Kdy a kde Mistr Krumlovské madony umírá není známo.