Vánoce roku 1938 bylo v Československu neradostné – po Mnichovské zradě přišla republika o Sudety a ztratila tak třetinu území ve prospěch nacistického Německa. Prezident Beneš odešel do londýnského exilu, v zemi zůstalo jen málo odvážných šiřitelů demokratických myšlenek, kteří se je nebáli šířit nahlas.
Mezi ně patřil až do svých posledních dnů i Karel Čapek, byť byl už několik posledních let cílem útoků nacionalistů a českých fašistů, kteří toužili po vládě pevné ruky. Mnozí mu nemohli odpustit podporu prezidentů Masaryka a Beneše nebo jeho solidaritu s uprchlíky z hitlerovského Německa. Vlna nenávistných útoků jej fyzicky i psychicky vyčerpávala, Mnichov jej pak zdravotně srazil doslova na kolena…
Když pak v půli prosince 1938 přišla nemoc (nejprve chřipka, na kterou nasedl zápal plic), byl příliš slabý na to, aby se jí dokázal bránit. Na Boží hod, 25. prosince 1938 pak Karel Čapek, jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů, dramatiků a intelektuálů, zemřel. Jeho smrtí symbolicky skončila éra první republiky. Do 15. března a konce Československa chyběly tři měsíce…
Poslední rozloučení s Karlem Čapkem se konalo 29. prosince 1938 v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. V jiných časech a za jiných okolností by jistě byl vypraven státní pohřeb, jak by se ostatně na osobnost jeho formátu slušelo. Jenže konec roku 1938 už byl ve znamení agónie demokratického Československa a státní pohřeb nebyl na pořadu dne. Vypravit pohřeb odmítlo i Národní divadlo a další kulturní instituce, obřad nakonec proběhl v režii katolické církve, a to zásluhou Čapkova přítele opata Metoděje Zavorala.
S mužem, jehož hodnoty představovaly pravdu, spravedlnost a lidskost, se přišly rozloučit stovky lidí. Lidí obyčejných, politiků i umělců. Smuteční řeč pronesl jeho přítel a šéfredaktor Lidových novin Eduard Bass, který vyzdvihl Čapkův přínos pro českou kulturu a neochvějnou víru v humanitu. promluvili i Ferdinand Peroutka, další z Čapkových blízkých přátel, jenž byl i mezi těmi, kteří nesli jeho rakev, a básník Josef Hora. Politické elity? Za Senát se účastnil František Soukup (jeden z tzv. mužů 28. října), mezi smutečními hosty byli i předseda Poslanecké sněmovny Jan Malypetr či později popravený generál Alois Eliáš.
Na poslední cestě slavného spisovatele a dramatika vyprovodila i manželka Olga Scheinpflugová. Po spisovatelově úmrtí převzala péči o jeho literární odkaz a stala se jeho strážkyní.
Čapkův pohřeb byl i symbolickým vyjádřením nesouhlasu s dobou, která přicházela. Lidé nepřišli jen uctít památku výjimečného člověka, ale také vyjádřit podporu hodnotám, které reprezentoval – svobodě, pravdě a lidskosti. V časech, kdy byla demokracie ohrožena a fašismus se šířil Evropou, se Čapkův odkaz stal inspirací pro ty, kdo věřili v lepší budoucnost. A ta po šesti letech protektorátního temna nakonec přišla. Byť jen na pár let…