Sv. Šebestián: Světec dvakráte umučený (životopis)

Svatý Šebestián (Sebastiano, Sébastien) jeden z nejslavnějších světců celé křesťanské církve, přichází na svět někdy ve třetím století našeho letopočtu v římské šlechtické rodině (jeho otec přišel do Říma z Narbonnu, matka pochází z Milána).

V Římě Šebestián i vyrůstá – od útlého dětství přitom cítí touhu pomáhat pronásledovaným křesťanům.

Z důvodu této své touhy vstupuje proto Šebestián jako dospělý do římského císařského vojska a za čas se stává důvěrníkem samotného císaře Diokleciána – ví tak z první ruky, jaké má císař záměry a ve které části Říma chce proti křesťanům vystoupit, může tak křesťany před císařovými vojáky varovat.

Podle legendy má Šebestián schopnosti léčitelské – uzdravuje přitom nejen těla, nýbrž i duše: jednou mají být popraveni bratři Marek a Marcelián, synové císařského důstojníka. Šebestián je přítomen jejich loučení s blízkými a ohromí všechny přítomné, když náhle zapůsobí na nevěřící hluchoněmou dívku Zoju tak, že ta náhle promluví o lásce k Bohu – všichni přítomní po této události přijímají křest.

Jakmile se ale o této události dozvídají římští vládci, naberou věci rychlý spád – nejprve je kouřem zadušena Zoja, pak umučen její manžel, důstojník Nikostratos, jsou popraveni Marek a Marcelián a je ukamenován jejich otec. Pak císař nechá Šebestiána svázat a připoutat ke sloupu ve vojenském tábořišti a přikáže lučištníkům, aby jej probodali šípy – Šebestián má zemřít pomalu a v bolestech…

Ale Šebestián nezemře – s pomocí sv. Ireny Kastulovy, vdovy po sv. Haštalu (Kastulu), která jej v bezvědomí odnese domů, se pozvolna ze svých ran zotaví.

Pak se, již zdravý, Šebestián vypraví za Diokleciánem – věří přitom, že svým „zmrtvýchvstáním“ přiměje císaře k obrácení a k víře v jednoho Boha. Ale Dioklecián se zachová docela jinak – kyji a sochory nechává Šebestiána utlouci k smrti. Jeho tělo pak nechá vhodit do městské stoky, aby je křesťané nenalezli.

Ale sv. Lucina po zvláštním vidění nechává Šebestiánovo tělo vyhledat a 20. ledna roku 288 pochovat v katakombách – nad nimi, na Via Appia, pak nechává kolem roku 370 papež Damas postavit nad Šebestiánovým hrobem kostel, stojící dodnes.

Roku 680 pak zuří v Římě morová rána, která náhle ustane, když je v chrámu San Pietro in Vincoli zřízen oltář ke cti sv. Šebestiána – od těch dob je Šebestián uctíván jako patron proti morové nákaze…

V českém liturgickém kalendáři je sv. Šebestiána 20. ledna.