Václav Mrázek se narodil 22. října 1925 ve Svinařově do velmi chudé rodiny jako jedno z dvanácti dětí, z nichž čtyři zemřeli v dětství kvůli nedostatku lékařské péče a hladovění. Rodina dokonce nějaký čas žila ve vyřazeném železničním vagonu, kde s rodinou žil v extrémní chudobě. Dokončil pouze pět tříd základní školy a již v mladém věku měl potíže se zákonem kvůli krádežím a další majetkové trestné činnosti.
Ta „pravá zločinecká kariéra“ Václava Mrázka nabrala na intenzitě až v padesátých letech, v době, kdy po komunistickém převratu měl být zločin postupně vymýcen, protože dělnický stát bude státem, kde nebude třeba se k němu uchylovat.
Václav Mrázek si ale myslel něco jiného – právě v padesátých letech 20. století se z něj stal obávaný sexuální delikvent a sériový vrah, který měl nakonec na svědomí sedm obětí. Jeho první známý zločin se odehrál 1. června 1952, kdy po krádeži kola před hospodou v Hořenci u Chomutova střílel na mladou dívku, ale nezabil ji. Téhož večera však zavraždil šestnáctiletou Marii Dvořákovou, kterou napadl na cestě domů. Po střelbě ji znásilnil a zanechal v poli.
Další vraždou byla smrt Jiřiny Helmichové v červenci 1954. Helmichová byla zastřelena v lese, kde Mrázek opět spáchal nekrofilní akt. Tento zločin nakonec pomohl kriminalistům, když na místě vraždy našli otisky jeho bot. V srpnu 1955 pak Mrázek střílel na milenecký pár v Chomutově, což vyústilo v další vraždu a sexuální zneužití.
Václav Mrázek byl nakonec dopaden v listopadu 1956 po loupeži a vraždě Alžběty Beranové v domě svého nadřízeného. Během vyšetřování a soudního procesu byl Mrázek obviněn ze 7 vražd, přičemž jeho trestná činnost zahrnovala sexuální útoky, znásilnění a loupeže. Byl popraven v prosinci 1957 v pankrácké věznici.
Tento případ je příkladem jednoho z nejhorších sériových vrahů v poválečné historii Československa, který se proslavil svou brutalitou a sexuálními deviacemi. Jeho příběh je temným připomenutím toho, jak mohou osobní okolnosti a společenské prostředí formovat zločince.