Valerianus (Publius Licimius Valerianus), římský císař v letech 253-260 našeho letopočtu, proslulý pronásledováním křesťanů, přichází na svět někdy v roce 198 našeho letopočtu.
Život Valeriánův je dnes víceméně zahalený tajemstvím – první určité zmínky o tomto císaři pocházejí z období vlády císaře Alexandra Severa, kdy Valerianus zastává úřad konzula.
Další zřetelné zmínky o Valeriánově životě pocházejí pak z roku 238 – v tomto roce se Valerianus spolupodílí na spiknutí Gordiana I. proti císaři Maximinovi Thraxovi (viz Maximinus Thrax).
Za vlády císaře Trebonia Galla (ten vládne v letech 251-253) je Valerianus velitelem římské legie na horním Rýně – když pak proti císaři povstane Aemilianus, postaví se Valerianus na císařovu stranu a spěchá mu se svým vojskem na pomoc: přichází ale pozdě, císař je zavražděn – Valerianus pak jeho smrt pomstí a poté je provolán římským císařem.
Po svém nástupu na římský císařský trůn začíná nový císař s pronásledováním křesťanů – kromě jiného nechá popravit biskupa Cypriána z Kartága a papeže Sixta II.
Za své vlády se pak Valerianus snaží zajistit celistvost římského impéria – přesto, nebo snad právě proto, rozdělí říši na dvě poloviny: vládu v té západní pak svěří svému synovi Gallienovi.
Valerianova vláda je vyplněna mnoha válkami – císař válčí především s germánskými kmeny a s Peršany – při jedné výpravě proti perskému králi Šápurovi I. pak padne v červnu roku do zajetí a brzy poté umírá.