Stojí na břehu Vltavy. Jeho zlatá kupole je jednou z dominant na fotografiích Prahy. Zlatá kaplička. Národní divadlo Čechů, Moravanů a Slezanů, bylo slavnostně otevřeno 11. června roku 1881.
Datum nebylo zvoleno náhodně, slavnostní premiéra opery Libuše Bedřicha Smetany se v ještě ne zcela dokončených interiérech konala při příležitosti návštěvy korunního prince Rudolfa, syna Františka Josefa I. a císařovny Sissi, v Praze.
Jedenáct představení a… požár!
Slavnostní premiéra byla také, s trochou nadsázky řečeno, derniérou, v Národním divadle se odehrálo ještě dalších jedenáct představení, poté bylo uzavřeno a začaly dokončovací práce. Během nich pak došlo ke známé tragédii – 12. srpna roku 1881 vypukl požár, který zničil hlediště, jeviště, oponu Františka Ženíška i měděnou kupoli nad budovou.
Zkáza divadla, které mělo tolik znamenat pro budoucí českou kulturu, vyvolala zděšení, které se proměnilo záhy v obrovskou vlnu vlastenectví. Během pěti týdnů byl při celonárodní sbírce vybrán milion zlatých. Národ sobě! Prostý lid nezklamal. Horší to bylo se vztahy těch, kdo zodpovídali za rekonstrukci poničené budovy.
Po dvou letech – Národní divadlo znovu otevřeno
Profesor Josef Zítek, který budovu Národního divadla původně projektoval, byl od rekonstrukčních prací odstaven, na jeho místo byl přizván Josef Schulz (jeho žák). Po citlivé rekonstrukci, která začlenila do komplexu budov Národního divadla nově také nájemný dům dr. Poláka, byla Zlatá kaplička otevřena znovu 18. listopadu roku 1883. A opět zazněla Libuše.
Jen korunní princ Rudolf, dědic Habsburské monarchie, tentokrát chyběl.