Výročí dne – 18. června 1815: Bitva u Waterloo

[adsenseyu1]

Waterloo. Fiasko. Totální selhání. Rozhodující prohra. Slovo Waterloo bývá dnes často v přeneseném významu spojeno s událostmi, které pro jejich aktéry dopadly veskrze zle.

Pro císaře Napoleona bylo Waterloo skutečné, bylo smutnou tečkou za jeho druhým pokusem vládnout Francii a Evropě. U Waterloo byla na hlavu poražena a rozprášena jeho Armée du Nord. U Waterloo započal Napoleonův pád, jenž skončil internací a smrtí na ostrově Svatá Helena.

Začátek tažení byl nadějný. Na konci bylo Waterloo

Vše přitom začalo nadějně. Císař Napoleon I. Bonaparte, který se v březnu opětovně a bez jediného výstřelu zmocnil vlády nad Francií poté, co uprchl z vyhnanství na ostrově Elba, se rozhodl po usednutí na císařský trůn nečekat, až do Francie vstoupí armády protinapoleonské koalice. Vydal se jim v ústrety sám, chtěl jednu po druhé porazit.

Armée du Nord se dala na pochod 14. června 1815. O dva dny později pak císařské pluky, čítající necelých 200 000 mužů, porazily v krvavé řeži pruská vojska u Ligny a britská u Quartre-Bras. Poražení Prusové a Britové se dali na ústup k Bruselu. Brzy se ale zastavili, aby zaujali výhodné bojové postavení ve svahu kolem Waterloo.

50 000 Prusů zahnalo Francouze na ústup

Napoleon přitáhl záhy, k prvnímu útoku na britská vojska pak zavelel po jedenácté hodině dopolední. Neprorazil, přestože měl výhodu početní převahy. Na řady obránců se valil útok za útokem, neprošel ani jeden francouzský voják. Britové dokázali svoje pozice uhájit. Pak přišel zvrat – pozdě odpoledne na pravé křídlo Napoleonovy armády zaútočilo 50 000 pruských vojáků. O osudu bitvy bylo rozhodnuto. Francouzi se dali na zbrklý ústup, který se změnil ve zběsilý úprk o život.

V Paříži čekala císaře abdikace. A cesta na Svatou Helenu

Prchal i Napoleon. Podle vyprávění pamětníků se na cestě z bojiště krátce zastavil u ještě nepohřbených těl francouzských vojáků z bitvy, která se udála před dvěma dny u Quartre-Bras. V první letní den roku 1815 pak projel branami Paříže, kde protinapoleonská klika v Národním shromáždění začala požadovat jeho okamžitou abdikaci.

Císař Napoleon abdikaci 22. června podepsal a 15. července opustil na lodi, která jej měla odvézt na britské ostrovy do zajetí, Francii, zemi,  do které se už neměl vrátit. Ani na britskou půdu ale Napoleon nevstoupil – 28. července rozhodli vítězné mocnosti o internaci slavného Korsičana na ostrově Svatá Helena. Tady pak Napoleon I. Bonaparte v roce 1921 zemřel.

Porážku císaře Napoleona si připomněl

Marcel Kupka

[adsenseyu2]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.