Výročí dne – 27. června 1950. Poprava Milady Horákové

Šla poslední. Byla to přeci ona, kdo byl vůdcem celé té hanebné protilidové skupiny, která se zaprodala imperialistům. Umírala bolestivou smrtí celou čtvrthodinu, šibenice jí nezlomila vaz, zemřela udušením. Na stejném místě a na stejném typu šibenice jako nacistický zločinec K. H. Frank.

Poslední setkání s rodinou. Dceru Janu políbit nesměla

Večer se Milada Horáková naposledy setkala se svými blízkými – viděla sestru Věru, naposledy se v podzemní kobce pankrácké věznice setkala se svojí dcerou Janou. Políbit ji nemohla, bachaři byli nekompromisní. Rozloučení trvalo necelých dvacet minut, manžel se zúčastnit nemohl, od roku 1949 byl v emigraci.

Pak už zůstala Milada Horáková sama. V cele, otevřené na všechny strany a hlídané čtyřmi dozorci. Režim nemohl dopustit, že by si odsouzený na smrt sáhl na život ještě před samotnou exekucí.

První šel Záviš Kalandra. Milada Horáková zemřela poslední

Ráno začaly popravy. Jako první byl oběšen levicový intelektuál a trockista Záviš Kalandra. Po něm šli na popraviště Jan Buchal a Oldřich Pecl. Na popravčím dvorku stály dvě šibenice. Jedna se právě uvolnila, na druhé viselo mrtvé tělo. Milada Horáková musela projít kolem. Kat a dva pomocníci už čekali.

V pět třicet pět dal tehdejší pankrácký popravčí Vladimír Trunda povel. Milada Horáková umírala dlouhých patnáct minut. Šibenice, která se na Pankráci používala už za války, nedokázala popraveným zlomit vaz, popravený umíral mimořádně bolestivým způsobem a dlouho – udušením.

Prokurátorka Polednová-Brožová popravě osobně přihlížela

Celé popravě osobně přihlížela tehdejší lidová prokurátorka Ludmila Polednová-Brožová, která byla za svoji účast na justiční vraždě před několika lety odsouzena k trestu odnětí svobody. Prezident Václav Klaus jí nicméně omilostnil. Škoda, že se ke stejnému kroku neodhodlal komunistický prezident Klement Gottwald, kterého zfanatizovaná veřejnost žádala o jediné – smrt zaprodancům!

Po popravě byly ostatky Milady Horákové zpopelněny a nepohřbeny, režim se bál, že by se místo posledního odpočinku statečné a neprávem odsouzené ženy mohlo brzy stát místem protirežimních demonstrací. Symbolický hrob Milady Horákové je dnes na vyšehradském hřbitově, její ostatky nebyly nikdy nalezeny.