Před 76 lety, 3. května roku 1945 utekli z koncentračního tábora Mauthausen na severu Rakouska nedaleko Lince poslední členové ostrahy SS – pro přeživží tisícovky vězňů tak skončilo období hrůzy.
To kromě samotného věznění a naprosté ztráty hodnoty vlastního života zahrnovalo i otrockou práci pro společnost Deutsche Erd- und Steinwerke GmbH – ta v koncentračních táborech provozovala lomy kamene pro megalomanské stavby pánů Hitlera a Speera.
Krutost dozorců v Mauthausenu neznala hranic
Po neblaze proslulých mauthausenských schodech smrti (186 příkrých schodů) tahali vyhladovělí vězni žulové bloky o váze až 50 kg – tzv. žulová pracovní komanda čítala až 3 000 lidí, dřina trvala každý den 11 hodin (v létě) a 9 hodin (v zimě). Kdo padl před vrcholem, smetl většinou všechny ty, kdo vlekli svůj náklad za ním.
Cestu pro schodem provázelo bití dozorců, kdo dovlekl náklad nahoru, neměl přitom vyhráno. Nahoře na okraji lomu (vedle strážní věže) bylo místo, odkud byli vězni určení k likvidaci shazováni dolů do jezírka (v žargonu SS byli označováni jako „parašutisté“). Zlikvidován měl být přitom de facto každý. Tábor patřil do tzv. III. stupně pro nepolepšitelné, jejichž návrat byl nežádoucí.
V Mauthausenu zemřel Hašler, pozdějí prezident Novotný přežil náhodou
Celkový počet mauthausenských vězňů se odhaduje na 199 404, z nichž na 119 000 zemřelo. Mezi nimi bylo 38 120 židů. V Mauthausenu zemřel například Karel Hašler, prošel jím pozdější prezident Antonín Novotný.
Ten byl v táboře 4 roky a našel jsem o něm toto: „Novotný měl neskutečné štěstí. Když nosil kameny, tak si všiml dozorce, že jde nějak pomalu a chystal se ho do zad praštit krumpáčem. Jeden z esesáků ale zřejmě věděl, že Novotný je kromě vyučeného zámečníka i svářeč a na poslední chvíli si ho vyžádal, protože potřeboval opravit auto. A protože se osvědčil, zůstal pracovat v dílně natrvalo, čímž se zachránil…“
Mezi pamětníky se o Mauthausenu mluvilo jako o jednom z nejotřesnějších popravišť Čechů a Slováků za druhé světové války. Zemřely tady čtyři tisíce z nich.