Ludvík Vaculík. Jeden z nejvýraznějších českých spisovatelů druhé poloviny 20. století, zakladatel samizdatové edice Petlice, dlouholetý přispěvatel Lidových novin a autor manifestu Dva tisíce slov.
V sobotu 6. června 2015 odpoledne ve věku nedožitých 89 let zemřel. Česká společnost ztratila muže, kterého v roce 1997 prezident Václav Havel ocenil Řádem T. G. Masaryka.
Životopis Ludvíka Vaculíka?
Ludvík Vaculík pocházel z chudých poměrů – narodil se 23. července roku 1926 v Broumově v rodině tesaře, za války žil a pracoval u Bati ve Zlíně. Po válce dokončil obchodní akademii, v roce 1950 pak vystudoval Vysokou školu politickou a sociální.
Kolem literatury se život Ludvíka Vaculíka točil vždy, v roce 1953 se knihy staly jeho povoláním, když se stal redaktorem v oddělení politické literatury Rudého práva. Později nastoupil do týdeníku Beseda (1957), o dva roky později zakotvil na nějaký čas v Českém rozhlase ve vysílání pro děti.
V šedesátých letech Ludvík Vaculík psal pro Literární listy, v roce 1966 pak vydal své první ceněné literární dílo – román Sekyra.
V roce 1967 přednesl Ludvík Vaculík otevřený projev na svazu spisovatelů, za který byl vyloučen z komunistické strany (do té vstoupil hned v roce 1945), po roce 1968 pak byl vyloučen i ze společnosti, na kterou začala doléhat stále tvrdší husákovská normalizace.
Až do roku 1989 byl Ludvík Vaculík v disentu, kde založil legendární edici Petlice (v roce 1971) , byl také jedním z aktivních signatářů Charty 77. Po roce 1989 se vrátil Ludvík Vaculík do oficiální literatury a stal se pravidelným přispěvatelem Lidových novin.
V roce 1997 Ludvíku Vaculíkovi propůjčil prezident Václav Havel Řád T. G. Masaryka, v roce 2008 byl oceněn Státní cenou za literaturu.