Životopisy online – osobnosti, celebrity

Emil Kolben, český vynálezce, elektrotechnik a podnikatel židovského původu, zakladatel slavného strojírenského koncernu ČKD (Českomoravská Kolben-Daněk) Praha, přichází na svět 1. listopadu roku 1862 ve Stránčicích.

V mládí Kolben studuje na reálce a na německé technice v Praze, po studiích pak získává Gerstnerovo stipendium, díky kterému má možnost studovat a pracovat v zahraničí – Emil Kolben odjíždí do Spojených států amerických.

Ve Spojených státech se Emil Kolben setkává s významnými osobnostmi tehdejšího elektrotechnického dění, mimo jiné s N. Teslou (ten ho přesvědčí o výhodách střídavého proudu oproti proudu stejnosměrnému) a s T. A. Edisonem, v jehož společnostech v letech 1882–92 pracuje – nejprve v Edison Machine Co. Shenectady, později pak jako Edisonův asistent v Orange a jako ředitel technické kanceláře a laboratoře v General Electric Co.

V roce 1892 se Emil Kolben vrací do Evropy, a to nejprve do Švýcarska, kde nastupuje u firmy Oerlikon (známá výrobou vícefázových generátorů) – v této firmě Kolben pracuje jako šéfkonstruktér, věnuje se konstrukci střídavých elektrických strojů.

V roce 1896 Emil Kolben z Oerlikon odchází a vrací se do Čech, kde pak ještě v témž roce zakládá v Praze-Vysočanech společnost Kolben a spol., vyrábějící elektrické stroje a přístroje – jedním z prvních výrobků nové společnosti je třífázový alternátor o výkonu 60 kW.

V roce 1898 Emil Kolben svůj podnik mění na akciovou společnost – od roku 1899 pak tato akciová společnost nese název Elektrotechnická a. s..

V roce 1921 se Kolbenova společnost spojí s Českomoravskou strojírnou – vzniká Českomoravská-Kolben a. s.

O šest let později, v roce 1927, se tato společnost spojuje s s továrnou A. s. strojírny, dříve Breitfeld&Daněk a spol. – výsledkem fúze je vznik obřího strojírenského koncernu ČKD, tj. Českomoravské-Kolben-Daněk.

V ČKD pak Emil Kolben působí v pozici vrchního ředitele a místopředsedy správní rady – pod jeho vedením pak koncern rychle dosáhne světové úrovně: ČKD je špičkou ve výrobě elektrických strojů, motorů, transformátorů i celých investičních celků: do celého světa jsou dodávány vodní i parní elektrárny a mnohý další sortiment.

Kromě slavné ČKD je Emil Kolben zakladatelem Pražské továrny na káble v Praze-Hostivaři a Pražské elektroinstalační společnosti v Praze-Hloubětíně.

Po okupaci Československa hitlerovským (viz Hitler, Adolf) Německem v roce 1939 je Emil Kolben z rasových důvodů (je židovského původu) odvolán ze svých funkcí v ČKD (a to hned po okupaci, 16. března roku 1939). Brzy nato je pak zatčen gestapem a internován v koncentračním táboře v Terezíně.

V Terezíně pak Emil Kolben, jeden z nejvýznamnějších podnikatelů meziválečného Československa, 3. července roku 1943 umírá. 

Tomáš John Baťa, kanadský podnikatel českého původu, přichází na svět 17. září roku 1914 ve Zlíně jako syn Tomáše Bati st. (viz Baťa st., Tomáš), zakladatele obuvnického koncernu Baťa.

V mládí se Tomáš John vyučí ve firmě svého otce, poté studuje obchodní akademii v Uherském Hradišti, další vzdělání získává pak ve Švýcarsku a Velké Británii.

Krátce před vypuknutím druhé světové války (v březnu roku 1939) se Baťa vrací z Velké Británie domů – je potřeba přenést firemní sídlo z Československa, kterému hrozí reálné nebezpečí okupace Německem, za oceán, do Kanady.

Těsně před okupací pak Tomáš John Baťa Československo v čele více než dvou set firemních odborníků (přes Belgii a Spojené státy americké) opouští a usidluje se v Torontu, kde zakládá obuvnickou společnost Bata Shoe Company. Nedaleko od Toronta pak zakládá město Batawa, které se má stát kanadským Zlínem.

Po vypuknutí druhé světové války Baťa přichází se stejným krokem jako jeho otec za světové války první – využívá válečné konjunktury a vyrábí obuv pro kanadskou armádu, zároveň se mu daří získat zakázku na výrobu zbraní, střeliva a dalšího vojenského materiálu: firma Baťa během válečných let mocně pomáhá rozvíjet kanadský průmysl a potažmo celé hospodářství.

Po skončení druhé světové války, během níž mimo jiné vstupuje do řad kanadské armády, Tomáš John Baťa zůstává v Kanadě, odkud řídí aktivity koncernu Baťa, jehož zahraniční filiálky získává po soudních sporech se strýcem (nevlastním bratrem T. Bati st.) J. A. Baťou – pod vedením T. J. Bati pak koncern rozšiřuje svoji výrobu do Asie a Afriky.

Citelným zásahem do rozvoje koncernu je přitom znárodnění československé části Baťova podniku na základě Benešových výnosů v roce 1945 (později je podnik přejmenován na Svit a samotný Zlín po roce 1948 na Gottwaldov) – nicméně postupem času se T. J. Baťovi podaří vybudovat obří nadnárodní obuvnický koncern s více než sto továrnami v devadesáti zemích.

V roce 1979 T. J. Baťa získává za své zásluhy o rozvoj kanadského hospodářství nejvyšší kanadské státní vyznamenání, a to Řád Kanady.

Do Československa pak T. J. Baťa přijíždí teprve po obnovení demokratického zřízení v zemi v roce 1989, v roce 1991 je mu propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy.

Tomáš Baťa je ženatý, s manželkou Sonjou má syna (Thomas George Baťa, který nyní řídí baťovské obuvnické impérium) a tři dcery.

Tomáš Baťa st., český průmyslník a zakladatel stejnojmenné obuvnické firmy ve Zlíně (firmy, která má v době svého největšího rozkvětu na 30 000 zaměstnanců po celém světě a vyrobí ročně na 50 miliónů párů bot), otec Tomáše Johna Bati ml. (viz Baťa, Tomáš John), přichází na svět 3. dubna roku 1876 ve Zlíně jako šesté z dvanácti dětí chudého ševce.

O ševcovské řemeslo má Baťa zájem již od dětství – po absolvování základní školy se pak ve svých čtrnácti letech stává ševcovským učedníkem.

Po vyučení Baťa načas odchází na zkušenou do zahraničí, poté nastupuje v otcově ševcovské dílně jako obchodní cestující. V roce 1894 se začíná Baťova kariéra podnikatelská – společně s bratrem Antonínem a sestrou Annou ve Zlíně zakládají továrnu na výrobu a opravu obuvi.

Ihned od počátku začíná Baťa zavádět do podniku moderní způsoby výroby - plánuje sériovou výrobu obuvi a zavádí pravidelnou pracovní dobu.

Baťových obuvnická firma ale neprosperuje – dluhy rostou, zdá se, že rodinný podnik bude muset být uzavřen.

V této chvíli ale přijde zlom – Baťův závod začíná vyrábět převratnou novinku: lehkou plátěnou obuv, která se přes počáteční nedůvěru zákazníků stává vzápětí módním hitem – netrvá to dlouho a jméno Baťa se stává pojmem v celé Evropě, na konci prvního desetiletí 20. století pak firma zaměstnává již přes 300 dělníků a vyrábí denně kolem čtyř tisíc párů bot.

Za první světové války, kdy je již jediným vlastníkem továrny, získává Tomáš Baťa výhodnou zakázku pro rakousko-uherskou armádu, pro kterou vyrobí milióny párů bot – tato zakázka pak Baťově továrně pomůže válku překonat bez výraznějších ztrát.

V období mezi dvěma světovými válkami Baťův podnik expanduje - vznikají jeho pobočky po celém světě, výroba se znásobuje. Zejména na začátku dvacátých let, v období hospodářské stagnace, kdy mnohé (nejen obuvnické) firmy končí v úpadku, si Baťa svým padesátiprocentním zlevněním sortimentu v letech 1922–23 získá nová odbytiště pro své výrobky a ovládne světový trh s obuví.

Někdy v této době Baťa začíná budovat nový Zlín: pro své zaměstnance staví obytné domy (dodnes stojí ve Zlíně či třeba v Sezimově Ústí), školy, nemocnice, jesle, kulturní zařízení, vědecké ústavy či filmové ateliéry – zároveň zakládá i hnutí Mladých mužů a žen, v němž mají mladí lidé možnost studovat a pracovat.

V roce 1923 se pak Tomáš Baťa stává starostou Zlína.

Baťův styl vedení firmy v mnohém předbíhá svoji dobu – Baťa je slavný nejen jako obuvník, proslavuje se též tím, jak do výroby aplikuje ty nejnovější a nejmodernější aktivity amerických podnikatelů (dokonce se, aby tyto aktivity mohl studovat, nechává na rok zaměstnat jako řadový dělník v automobilce Ford) – v Baťových závodech se pracuje podle zásad fordismu a taylorismu.

V roce 1931 Baťa svoje závody proměňuje v akciovou společnost, o rok později pak při havárii letadla u Otrokovic tragicky umírá. Jeho podniky jsou pak v roce 1945 znárodněny.