Jiří Hrzán, český herec, jedna
z nejosobitějších hereckých postav českého
herectví sedmdesátých a osmdesátých let 20. století,
přichází na svět 30. března roku 1939 jako syn někdejšího zahradníka
československého prezidenta E. Beneše (viz Beneš,
Edvard).
Již od mládí je Hrzán náruživým příznivcem sportu – věnuje se atletice, nejbližší disciplínou jsou mu běhy na středních tratích, jeho osobní rekord je 1,58,0 min., kromě atletiky hraje hokej, házenou, volejbal a především fotbal – dlouhá léta nastupuje jako záložník za fotbalový klub Amfora, klub tvořený herci, zpěváky a baviči.
Co je týče Hrzánovy profesionální herecké kariéry, Hrzánova cesta k divadlu a na filmové plátno není snadná – Jiří Hrzán v mládí neumí říkat „ř“ a kromě toho trpí řečovou vadu (koktavostí).
Nicméně, vada nevada, Jiří Hrzán se divadelnímu a filmovému herectví (a třeba dodat, že výborně) věnuje – když se pak v letech 1964–65 formuje složení pražského Činoherního klubu, stává se Jiří Hrzán vedle Jana Kačera, Jiřího Kodeta, Petra Čepka, členem nového souboru.
Na scéně Činoherního klubu vyroste pak Jiří Hrzán ve vynikajícího herce – z těch nejznámějších rolí jsou to např.: Dobčinskij ve hře „Revizor“ N. V. Gogola, Halibut ve hře S. O´Caseyeho „Penzión pro svobodné pány“, Cyr v Machiavelliho dramatu „Mandragora“ atd.
Ve filmu začíná Jiří Hrzán pod vedením režiséra J. Krejčíka – prvním Krejčíkovým filmem, v němž se objeví, je film „Svatba jako řemen“ z roku 1967, kde hraje ženicha, jenž je se svými kamarády obviněn ze znásilnění. Ženich je přitom v této hře pouhou figurkou, která ale Hrzánovým herectvím získává na přesvědčivosti.
V dalším Krejčíkově filmu, a to ve filmu „Penzión pro svobodné pány“, jenž vzniká ve stejném roce jako „Svatba jako řemen“, tedy v roce 1967, a jenž je adaptací stejnojmenné divadelní inscenace téhož režiséra v Činoherním klubu, hraje Jiří Hrzán mladíka Halibuta, který se v noci rozjařen vrací do svého pokoje, kde má ovšem jeho přítel Mulligan (J. Abrhám) dámskou návštěvu (I. Janžurová).
Krejčík ve svých filmech velmi dobře využívá Hrzánův herecký talent a dává mu v obou filmech vhodné role i prostor, přičemž zároveň využívá jeho tělesných dispozicí, zužitkovává naivně dětských rysů jeho tváře a zejména – z jeho řečového handicapu udělá přednost.
Podobně jako Krejčík pak k Hrzánovi jako herci přistupují i další dva režiséři – Václav Vorlíček a Oldřich Lipský. Hrzánův Stuart Hample z Vorlíčkova filmu „Pane, vy jste vdova“ (1970) je plachý a nesmělý a má co dělat, aby se i v té nejkratší větě nezakoktal, Vorlíček narozdíl od Krejčíka, který Hrzánovu koktavost halí do hávu opilosti, není k Hrzánovu nedostatku tak ohleduplný a odhaluje ho naplno. O něco citlivěji pak s Hrzánem pracuje ve filmu „Slaměný klobouk“ (1971) O. Lipský – Hrzánův žárlivý Bobin v tomto filmu uplatní i svoji atletickou průpravu, film je plný přesunů z místa na místo a vše se odehrává v bláznivém tempu.
V první polovině sedmdesátých let se pak Jiří Hrzán objevuje ještě v dalších úspěšných komediích – nejprve ztvárňuje postavu snoubence Michala v Podskalského filmu „Drahé tety a já“ (1974), kde kromě hraní i zpívá, a pak je tu film „Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách“ (1974, V. Vorlíček), kde hraje menší roli vodnického nápadníka Thomase.
Kromě rolí komediálních, či tragikomických, je třeba připomenout i dvě výtečné Hrzánovy role vážné – v Polákově filmu „Nebeští jezdci“ a v Renčově snímku „Hlídač“.
Druhá polovina sedmdesátých let už pak znamená Hrzánův pozvolný ústup ze slávy - normalizace společnosti po srpnu 1968 a následném nástupu G. Husáka (viz Husák, Gustav) k moci se začíná Hrzána týkat zejména tím, že jsou stahovány hry, v nichž vystupuje. V roce 1976 pak přichází Hrzánův konec – po incidentu, při němž spadne z římsy jednoho ostravského hotelu, mu není prodloužena smlouva v Činoherním klubu a on se tak ocitá bez angažmá – do budoucna se divák s Jiřím Hrzánem setká už jen při televizních nebo zájezdových estrádách.
V posledních dvou letech života začíná Jiří Hrzán stále více propadat alkoholu a v roce 1980, 24. září, pak tragicky, po pádu (šplhá po stěně domu, ve kterém chce navštívit ženu, do níž se zahleděl), umírá.
Komentáře