Jiří Hrzán. Herec, který miloval výšky

Jiří Hrzán bylo jednou z nejosobitějších hereckých postav českého herectví sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Jeho životopis? Narodil se těsně po okupaci naší země Německem, a to 30. března roku 1939. Jeho tatínkem byl bývalý zahradník československého prezidenta E. Beneše (viz Beneš, Edvard).

Už mládí byl Jiří Hrzán náruživým příznivcem sportu. Věnoval se atletice, nejbližší disciplínou jsou byly běhy na středních tratích, jeho osobní rekord je 1,58,0 min. Kromě atletiky hrál hokej, házenou, volejbal a fotbal. Už jako celebrita dlouhá léta nastupoval jako záložník za fotbalový klub Amfora, klub tvořený herci, zpěváky a baviči.

Herecký životopis Jiřího Hrzána? Komediant s vážnou duší

Co je týče Hrzánovy profesionální herecké kariéry, Hrzánova cesta k divadlu a na filmové plátno není snadná. Důvod? Jiří Hrzán v mládí neumí říkat „ř“ a kromě toho trpí řečovou vadu (koktavostí).

Nicméně, vada nevada, Jiří Hrzán se divadelnímu a filmovému herectví věnoval. A když se pak v letech 1964-65 formovalo složení pražského Činoherního klubu, byl Jiří Hrzán vedle Josefa Abrháma, Jana Kačera, Jiřího Kodeta, Petra Čepka, u toho.

Na scéně Činoherního klubu vyrostl Jiří Hrzán ve vynikajícího herce. Z jeho nejznámějších rolí jmenujme například Dobčinského ve hře „Revizor“N. V. Gogola, Halibuta ve hře S. O´Caseyeho „Penzión pro svobodné pány“ nebo Cyra v Machiavelliho dramatu „Mandragora“.

Ve filmu začal Jiří Hrzán pod vedením režiséra J. Krejčíka. Prvním Krejčíkovým filmem, v němž se objeví, je film „Svatba jako řemen“ z roku 1967. Tady hrál Hrzán ženicha, jenž je se svými kamarády obviněn ze znásilnění. Svoji roli ztvárnil tak přesvědčivě, že zastínil i herecké kolegy, kteří měli ve snímku větší prostor.

Máte rádi filmy? Zasloužíte si tu nejlepší televizi (domácí kino)

V dalším Krejčíkově filmu, ve snímku „Penzión pro svobodné pány“, natočeném také ještě v roce 1967, hrál Jiří Hrzán mladíka Halibuta, který se v noci rozjařen vrací do svého pokoje, kde má ovšem jeho přítel Mulligan (Josef  Abrhám) dámskou návštěvu (Iva  Janžurová). Zdánlivě banální zápletka byla záminkou mnoha komediálních situací, díky kterým se snímek stal nezapomenutelným.

Hrzán byl jedním z dvorních herců režiséra Krejčíka

Krejčík ve svých filmech využíval Hrzánův herecký talent rád a často. Dával mu ve svých filmech vhodné role i prostor, přičemž zároveň využívá jeho tělesných dispozicí. Zároveň vhodně zužitkovávalnaivně dětských rysů jeho tváře a zejména. A z jeho řečového handicapu udělá přednost.

Podobně jako Krejčík pak k Hrzánovi jako herci přistupují i další dva režiséři – Václav Vorlíček a Oldřich Lipský. Hrzánův Stuart Hample z Vorlíčkova filmu „Pane, vy jste vdova“ (1970) je plachý a nesmělý a má co dělat, aby se i v té nejkratší větě nezakoktal, Vorlíček narozdíl od Krejčíka, který Hrzánovu koktavost halí do hávu opilosti, není k Hrzánovu nedostatku tak ohleduplný a odhaluje ho naplno.

O něco citlivěji pak s Hrzánem pracuje ve filmu „Slaměný klobouk“(1971) O. Lipský. Hrzánův žárlivý Bobin v tomto filmu uplatní i svoji atletickou průpravu, film je plný přesunů z místa na místo, vše se odehrává v bláznivém tempu.

V první polovině sedmdesátých let se Jiří Hrzán objevuje ještě v dalších úspěšných komediích. Nejprve ztvárňuje postavu snoubence Michala v Podskalského filmu „Drahé tety a já“ (1974), kde kromě hraní i zpívá. A pak je tu film „Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách“ (1974, V. Vorlíček), kde hraje menší roli vodnického nápadníka Thomase (dvoří se Libuši Šafránkové).

Sedmdesátá léta? Vážnější role a postupný ústup ze slávy

Kromě rolí komediálních, či tragikomických, je třeba připomenout i dvě výtečné Hrzánovy role vážné – v Polákově filmu „Nebeští jezdci“ a v Renčově snímku „Hlídač“.

Druhá polovina sedmdesátých let znamená Hrzánův pozvolný ústup ze slávy. Po nástupu G. Husáka (viz Husák, Gustav) k moci jsou stahovány hry, v nichž vystupuje. V roce 1976 pak přichází Hrzánův konec ve světě filmu i divadla. Po incidentu, při němž spadne z římsy jednoho ostravského hotelu, mu není prodloužena smlouva v Činoherním klubu a on se ocitá bez angažmá. Do budoucna se divák s Jiřím Hrzánem setká už jen při televizních nebo zájezdových estrádách.

V posledních dvou letech života začíná Jiří Hrzán propadat alkoholu. V roce 1980, 24. září, pak tragicky umírá na následky pádu, když šplhá po stěně domu, ve kterém chce navštívit ženu, do níž se zahleděl.