Osvětim (Auschwitz). Největší nacistický vyhlazovací tábor je dodnes jedním z největších symbolů nacistické zvůle a lidského barbarství obecně. Komplex tří koncentračních táborů je místem, kde bylo zavražděno nejvíce lidí v historii, je také místem, kde došlo k největší hromadné vraždě obyvatel Československa – z 8. na 9. března 1944 byly v plynových komorách zavražděny téměř čtyři tisíce českých a moravských Židů.
Osvobození se Osvětim dočkala až 27. ledna 1945, kdy do tábora po bojích vstoupili kolem třetí hodiny odpolední vojáci 60. armády 1. ukrajinského frontu pod vedením Ivana Sergejeviče Koněva. Ti nalezli na 7 000 zubožených vězňů, které už nacisté nestihli přesunout do jiných táborů na západě, odvléci na otrockou práci do Říše nebo popravit. Každý vězeň, který mohl svědčit o hrůzách Osvětimi, byl pro ně nebezpečný.
Stejně jako ostatní vyhlazovací tábory, i Osvětim měla být před příchodem sovětských vojsk. S likvidací tábora se započalo už v roce 1944, do osvobození byly zničeny čtyři z pěti plynových komor, do vzduchu Němci vyhodili krematoria, zcela zničen byl archiv.
Několik dnů před osvobozením pak bylo z Osvětimi odvedeno na 60 000 vězňů na nucené práce do Říše – tzv. pochod smrti nepřežilo patnáct tisíc z nich.
Původně byl tábor v Osvětimi vybudován na příkaz Heinricha Himmlera jako koncentrační pro polské odbojáře a inteligenci. Po konferenci ve Wannsee v roce 1942, které předsedal Reinhard Heydrich a která schválila „konečné řešení židovské otázky“, se Osvětim stala místem masové likvidace evropských Židů.
V listopadu 2005 byl vyhlášen Valným shromážděním OSN 27. ledna jako Mezinárodní den památky obětí holocaustu.