Vratislav II., Přemyslovec, druhorozený syn knížete Břetislava I. (viz Břetislav I.) a Jitky ze Schweinfurtu (viz Jitka ze Schweinfurtu), je prvním českým panovníkem, který je za své vlády korunován královskou korunou.
V mládí dostává Vratislav v úděl Olomoucko, kde pobývá též jeho matka Jitka – Olomoucku vládne od roku 1054 do roku 1056, kdy je nucen uprchnout před svým bratrem, knížetem Spytihněvem (viz Spytihněv II.), do Uher. V roce 1058 je mu dovoleno se vrátit – Olomoucký úděl je mu vrácen zpět.
Když v roce 1061 Spytihněv předčasně umírá, nastupuje Vratislav na jeho knížecí místo a hned vzápětí obnovuje Spytihněvem zrušené moravské úděly a rozděluje je mezi své bratry Otu a Konráda. O úděl se hlásí rovněž poslední z bratrů Jaromír, určený již v mládí otcem k církevní dráze. Vratislav jeho žádosti nevyhovuje a Jaromír odchází do Polska. Roku 1063 zřizuje Vratislav II. vedle pražského biskupství biskupství olomoucké, jež má být oporou knížecí moci na Moravě. Rok nato, jako příznivec slovanské liturgie, pak povolává zpět na Sázavu Spytihněvem vyhnané slovanské řeholníky.
Když roku 1067 umírá pražský biskup Šebíř (Servus), rozhodne se jej Vratislav II. nahradit ne svým bratrem, Jaromírem, z jehož vlivu má strach, nýbrž svým kaplanem, Němcem Lancem. Proti tomuto rozhodnutí se ale vzbouří Vratislavovi bratří Konrád a Ota ( a s nimi i někteří čeští velmožové) a kníže musí své rozhodnutí změnit – biskupem pražským se pak stává již zmíněný Jaromír (Gerhart).
Vztahy obou přemyslovských bratrů, Vratislava a Jaromíra, jsou pak v dalších letech velmi napjaté, dochází mezi nimi k řadě konfliktů, Jaromír zejména protestuje proti vzniku olomouckého biskupství, které vzniklo odtržením pražské diecéze – Vratislav II. jeho protestů vyhoví a olomoucké biskupství v roce 1085 zruší, aby ho opět o tři roky později, v roce 1088 obnovil. Jedním z důsledků Vratislavových a Jaromírových konfliktů a rozepří je pak i založení vyšehradské kapituly (někdy kolem 1070), která je svěřena k bezprostřední ochraně papežské kurii a je tedy vyčleněna z pravomoci biskupa, Jaromíra.
Co se týče zahraniční politiky, před rokem 1075 se Vratislav II. v době bojů o investituru sbližuje s císařem Jindřichem IV., kterému mnohokrát prokáže v bojích s papežem stejně jako s německými knížaty neocenitelné služby. Bližší okolnosti přátelství Vratislava a Jindřicha nejsou dnes známy, ale nelze je vysvětlovat pouze odkazem na lenní pouto knížete k císaři.
V roce 1086 císař Jindřich IV. knížete Vratislava II. za jeho služby a přátelství odmění – dne 15. června ozdobí Egilbert, arcibiskup mohučský, v kostele sv. Víta (viz sv. Vít) na Pražském hradě Vratislava a jeho manželku korunami, přičemž královská hodnost není dědičná, je udělena pouze Vratislavovi. Od Jindřicha získává Vratislav též (dočasně) tituly markraběte saského východní marky (Lužice), Míšeňska a později markraběte bavorského východní marky (Rakous).
Současně s korunovací na českého krále je Vratislavu II. udělen i titul krále polského.
Korunovací Vratislava II. dochází v českých dějinách k významnému kroku – nastává postupné uvolňování vazeb českých panovníků na panovníky německé. Dokladem toho je i ten fakt, že za Vratislavovi vlády přestávají české země odvádět starý roční poplatek a místo něj je přijat závazek, že český panovník vypraví 300 jezdců při císařské římské korunovační jízdě.
Za svého života je Vratislav II. celkem třikrát ženat – jeho první manželkou je patrně Marie, která kolem roku 1056 umírá ve Spytihněvově žaláři, druhou pak Vratislavovou chotí je pak Adleyta, dcera uherského krále Ondřeje I. Po její smrti v roce 1062 se Vratislav ožení potřetí, tentokrát se Svatavou, dcerou krále Kazimiera Polského.
Se svými ženami má Vratislav devět dětí – s Adletou Břetislava (viz Břetislav II.), Vratislava, Juditu a Ludmilu a Boleslava a se Svatavou (viz Svatava Polská) Bořivoje, Vladislava, Soběslava (viz Soběslav I.) a Juditu. Čtyři z Vratislavových synů pak v budoucnu dosednou na český knížecí trůn, žádný z nich ale nezíská, tak jako jejich otec, královskou hodnost.
Roku 1091 český kníže a král Vratislav II. umírá, a to na následky zranění, která si způsobí při pádu z koně na lovu. Podle svého přání je pak pohřben na Vyšehradě, společně se svojí třetí manželkou.