V době středověku to neměla věda v Evropě snadné. Své o tom věděli například Giordano Bruno, který skončil jako kacíř na hranici nebo Galileo Galilei, kterého před smrtí zachránilo jen to, že svoje učení odvolal.
V plamenech skončil i Michael Servetus (též zkráceně Servet), španělský učenec a lékař, který kolem roku 1531 zkoumal plicní krevní oběh. Jeho práce tak byla asi prvním vážnějším středověkým pokusem o revizi názoru antického lékaře Galéna, který situoval místo vzniku lidské krve do jater, odkud se dostávala do dalších orgánů, kde byla spotřebovávána.
Galén se mýlí! Na tahle slova čekala evropská věda do roku 1628
Teprve anglický lékař William Harvey, který se narodil 1. dubna roku 1578 ve Folkestone v Anglii, Galénovy do té doby nezpochybnitelné názory… zpochybnil a vyvrátil. Provedl řadu experimentů a pozorování na živých zvířatech a lidských ostatcích, prováděl dnes už nepřijatelné pokusy s otvíráním hrudních dutin živých zvířat.
Známý je jeho pokus s podvazováním duté žíly a aorty u živého hada, kdy zjistil, že srdce je pumpou, která rozhání krev po těle.
Funkci krevního oběhu v těle člověka Harvey objevil v roce 1616. O 12 let později pak ve své knize Anatomické pojednání o pohybu srdce a krve detailně popsal, že srdce působí jako pumpa, která pohání krev po celém těle. A že lidský krevní oběh funguje jako uzavřený a dělí se na tělní a plicní.
Harveyho objev položil základ moderního pochopení kardiovaskulárního systému, aniž by on sám (na rozdíl od nebohého Serveta) položil život. Jeho práce se stala základem pro další výzkum a objevy v oblasti fyziologie a medicíny.
Za svého života se ale slavný anglický lékař velkého zadostiučinění nedočkal, spíše posměchu a znevažování. Zemřel 3. června roku 1657 v Londýně.