Federico García Lorca, španělský básník, dramatik, malíř a hudebník, autor, jenž se po své smrti (je zastřelen za španělské občanské války fašistickými bojůvkami F. Franca {viz Franco y Bahamonde, Francisco}) stává symbolem boje španělského lidu proti fašismu, přichází na svět 5. června roku 1898 ve Fuente Vaqueros poblíž španělské Granady v rodině statkáře.
V mládí García Lorca vystuduje střední školu v Granadě, poté pokračuje ve studiích filozofie a práv na univerzitě tamtéž, nicméně, studia nedokončí, v roce 1918, poté, co vlastním nákladem vydá sbírku básní, z univerzity odchází.
V roce 1919 ale García Lorca studia obnovuje – po přestěhování se do Madridu dokončuje na jedné z madridských univerzit studia práv (v roce 1923), právní praxi se ale poté nevěnuje.
V následujících letech se García Lorca věnuje převážně literární a dramatické tvorbě, v roce 1931 se stává ředitelem divadla, nesoucího jméno La Barraca (tj. česky Bouda), kde pak uvádí především své vlastní hry.
Jako literát se Federico García Lorca uvádí již v roce 1918, kdy vydává vlastním nákladem svůj literární debut, sbírku lyrických próz „Dojmy a krajiny“, v roce 1921 pak získává první větší věhlas, když vydává básnickou sbírku „Kniha básní“.
Ve druhé polovině dvacátých let 20. století se pak García Lorca stává jedním z nejpopulárnějších španělských básníků – v roce 1927 vychází jeho sbírka „Písně“, o rok později pak slavné „Cikánské romance“, v roce 1931 García Lorca vydává „Zpěv na andaluskou notu“.
V těchto svých sbírkách je García Lorca ovlivněn surrealismem (přátelí se s mnoha významnými avantgardními španělskými umělci té doby, např. se S. Dalím či L. Buňuelem), zároveň je pro něj mocným podnětem lidová poezie jeho rodného kraje, Andalusie.
Andaluský folklór pak ke čtenáři zaznívá i z Lorcovy sbírky „Díván zahrady Tamarit“ (napsána 1936, vydána posmrtně v roce 1940).
Z Lorcovy tvorby dramatické jsou nejznámější patrně hry „Krvavá neděle“ (1933), „Pláňka“ (1934) a „Dům Bernardy Alby“ (1936), tragické příběhy, čerpající opět ze španělského lidového umění, přetvořeného Garcíou Lorcou v moderní, avantgardě pojatý, divadelní kus – v Lorcových divadelních hrách je zobrazen svět španělské Andalusie v těch nejreálnějších barvách – s bigotní katolickou církví, sociální nerovností a utlačováním žen.
Život Federica Garcíi Lorcy končí tragicky – po vypuknutí španělské občanské války je v Grenadě fašistickými povstalci generála F. Franca zatčen (Francovi falangisté jsou nejvíce pobouřeni tím, že svobodomyslný Lorca se příliš netají svojí homosexuální orientací).
Nicméně oficiálně je García Lorca obviněn, že skrývá v domě svých rodičů vysílačku, jejímž prostřednictvím pak navazuje spojení s republikány) a 16. srpna roku 1936 pak bez soudu nedaleko Granady zastřelen – po své smrti se pak Federico García Lorca stává jedním ze symbolů boje proti fašismu.