Helena Růžičková. Na tragickej život já jsem pes

Anna Urbanová ve Vlaku dětství a naděje, Heduš v příbězích rodiny Homolkových, stará Škopková v Troškově trilogii Slunce, seno… – co role, to výrazný typ. Pokaždé jiný, vždy ale nepřehlédnutelný. Helena Růžičková byla pouze jedna.

Narodila se 13. června roku 1936 v Praze jako Helena Málková, od předškolního věku se věnovala baletu, stejně jako „její“ Heduš s Papouškových Homolků. Chodila na soukromé hodiny k Heleně Štěpánkové, jako čtyřletá tančila v pražském Národním divadle v baletech Ptáčník a Z pohádky do pohádky. O rok později pak Helena Růžičková zahájila svoji filmovou kariéru – byla jedním z dětí Kudrny v Čápově adaptaci románu Boženy Němcové Babička s Terezií Brzkovou v hlavní roli (1940), o rok později si zahrála další dětskou roli ve filmu Z českých mlýnů režiséra Cikána.

Balet nebo film? Nejdříve řemeslo – zubní laborantka

Zdálo by se, že o budoucím směřování nadané dívky je rozhodnuto. Balet nebo film. Nebo obojí? Ani jedno. Helena Růžičková se vyučila zubní laborantkou (na medicínu nebyla z kádrových důvodů po roce 1948 přijata), povolání pak také krátký čas dokonce vykonávala.

Touha hrát a bavit diváky ale nakonec zvítězila – Helena se dvakrát pokusila dostat na DAMU a dvakrát neuspěla. Prý nedomykavost hlasivek… Při přijímacích zkouškách ji nepřálo štěstí umělecké, štěstí osobní ale ano – potkala Jiřího Růžičku, herce a pozdějšího pomocného režiséra v ateliérech na Barrandově. Heleně Růžičkové bylo devatenáct, když si Jiřího brala, svědkem jí byla Jiřina Bohdalová. Půl roku po svatbě se narodil Jiří Růžička mladší, pokračovatel rodu a po roce 1989 Helenin častý herecký partner.

Slavná herečka začínala jako osvětlovací technik

Cestu na divadelní jeviště si Helena Růžičková prošlapala přes práci choreografky v divadle v Mladé Boleslavi a osvětlovačky v Příbrami, v polovině šedesátých let už hrála v Činoherním klubu, v letech 1971-1973 pak byla členkou souboru Divadla na Zábradlí.

Světem herectví Heleny Růžičkové je ale svět filmu a televize, kde si zahrála desítky, ne-li stovky převážně komediálních rolí. V šedesátých a sedmdesátých letech si zahrála ve slavném opusu Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci (hostinskou Božku), v komediích Zítra to roztočíme, drahoušku…, Co je doma, to se počítá, pánové…, Což takhle dát si špenát, Pane, vy jste vdova, Dívka na koštěti a mnoha dalších a dalších. Její korpulentní a přitom mrštná postava, vytrénovaná baletním tréninkem v dětství, byla nepřehlédnutelná.

Jednu ze svých nejslavnějších rolí, kterou si připomeneme,  dostala Helena Růžičková v trilogii o maloměšťácké rodině Homolkových – Ecce homo Homolka, Hogo foto Homolka a Homolka a Tobolka se pravidelně reprízují dodnes a dodnes patří na televizních obrazovkách k nejúspěšnějším.

Životní role? Anna Urbanová a Vlak dětství a naděje

A pak přišla v roce 1984 Anna Urbanová a naprosto famózní herecký výkon v televizním seriálu Vlak dětství a naděje. Helena Růžičková hrála bodrou maminku Žanety Fuchsové a „srágorky“ Stanislava Zindulky, role Anny se právem stala její rolí životní.  A právě ze seriálu, který režíroval Karel Kachyňa, pocházejí i slova z titulku – na tragickej život já jsem pes…

A byla. Když v roce 2002 onemocněla rakovinou, rozhodla se s nemocí bojovat. I nadále pracovala, hrála, psala knihy, začala studovat okultní vědy. Aby toho nebylo málo, musela se vyrovnat s osobní tragédií, v roce 1999 předčasně zemřel její syn Jiří.

Když v roce 2003 odešel i manžel Jiří, zůstala Helena Růžičková sama. Svého manžela přežila o necelý rok, 4. ledna roku 2004 Helena Růžičková zemřela v plzeňské nemocnici.