Jan Werich, český herec, dramatik, spisovatel a publicista, spolu s J. Voskovcem (viz Voskovec, Jiří), J. Honzlem a J .Ježkem (viz Ježek, Jaroslav) jedna z hlavních postav meziválečného Osvobozeného divadla a po druhé světové válce ředitel pražského Divadla ABC (1956-61) a jedna z největších postav české kultury, přichází na svět 6. února roku 1905 v Praze-Dejvicích v rodině úředníka pojišťovny.
Vzdělání získává Werich nejprve na gymnáziu v pražské Křemencově ulici (tady se spřátelí s Voskovcem), později pak studuje práva na Univerzitě Karlově (viz Karel IV. Lucemburský) (od roku 1924) – spolu s ním se na práva zapisuje i J. Voskovec. V roce 1926 spolu Jan Werich s Voskovcem poprvé autorsky spolupracují – nějaký čas spolupůsobí v redakci časopisu Přerod, a tato spolupráce stojí u vzniku prvního Werichova a Voskovcova úspěšného divadelního kusu, a to slavné „Vest Pocket Revue“ – premiéra této hry, či spíše pásma, ovlivněného dadaistickou hravostí a poetikou, je na scéně Osvobozeného divadla v pražské Umělecké besedě 19. dubna roku 1927 a Voskovec s Werichem slaví obrovský úspěch.
Na scéně Osvobozeného divadla pak Jan Werich společně s J. Voskovcem působí až do jeho uzavření v roce 1938 – společně vytvoří mnoho nezapomenutelných divadelních her (k nimž hudební doprovod a písně složí další z výrazných osobností Osvobozeného divadla klavírista a skladatel J. Ježek), z nichž ty nejslavnější, politicky a společensky angažované divadelní hry vznikají ve třicátých letech 20. století – v roce 1931 vzniká hra „Golem“ a revue „Sever proti Jihu“, v roce 1932 „Caesar“, o další rok později pak „Osel a stín“, v roce 1934 pak hra „Kat a blázen“.
V roce 1935 Jan Werich s J. Voskovcem Osvobozené divadlo načas opouštějí a začínají působit pod hlavičkou tzv. Spoutaného divadla – ve stejném roce pak uvedou na jeviště divadelní hru „Balada z hadrů“, v níž čerpají z tvorby francouzského renesančního básníka F. Villona (viz Villon, Francois).
Do roku 1938, kdy je Osvobozené divadlo, opět již s Werichem a Voskovcem, uzavřeno, pak ještě dvojice Werich + Voskovec uvedou několik dalších her: „Nebe na zemi“ (1936), „Rub a líc“ (1936), „Těžká Barbora“ (1937) a jiné.
V roce 1938, poté, co je Osvobozené divadlo uzavřeno (v listopadu 1938 je divadlu úředně odebrána koncese), odchází Jan Werich společně s J. Voskovcem a J. Ježkem do emigrace do Spojených států amerických – tady pak Jan Werich působí až do konce druhé světové války (ve Spojených státech Jan Werich s Voskovcem vystupují s anglickými verzemi svých her, od roku 1942 pak pracují pro Americký úřad pro válečné informace, v lednu roku 1945 pak dvojice debutuje na Broadwayi v adaptaci hry W. Shakespeara „Bouře“).
Po roce 1945 Jan Werich společně s J. Voskovcem Osvobozené divadlo obnovuje, a to jako Divadlo V+W – obnovená scéna ale neslouží divákům dlouho, po komunistickém puči v roce 1948 a následné Voskovcově emigraci do Spojených států amerických, divadlo končí – posledním divadelním kusem, na němž Jan Werich s Voskovcem spolupracuje je adaptace broadwayského muzikálu „Divotvorný hrnec“ (do muzikálu Jan Werich připisuje české prvky, sám ztvárňuje postavu vodníka Čochtana).
Po Voskovcově odchodu do emigrace působí Jan Werich v mnoha pražských divadelních scénách, v letech 1956-61 je pak Werich ředitelem pražského Divadla ABC. Jeho „spoluhráčem“ se přitom po J. Voskovcovi stává M. Horníček, s nímž uvádí na jeviště mnoho obnovených her Osvobozeného divadla.
Jan Werich není ale významnou postavou pouze českého divadla, je též významnou postavou českého, ať již meziválečného, tak i poválečného, filmu – v období mezi dvěma světovými válkami natáčí společně s Voskovcem filmy „Pudr a benzin“, „Svět patří nám“, „Hej rup!“ či „Peníze nebo život“, hlavní roli (je to jeho jediný meziválečný film, kde hraje bez J. Voskovce) pak ztvární např. i ve filmu „U nás v Kocourkově“.
Po druhé světové válce se pak Jan Werich objevuje ve filmech „Císařův pekař a pekařův císař“, „Byl jednou jeden král“ (v tomto snímku se setkává s V. Burianem {viz Burian, Vlasta}, který v tomto filmu získává jednu ze svých posledních možností ukázat své herectví na filmovém plátně) a „Až přijde kocour“.
Výrazné role Jan Werich ztvárňuje také v televizi – např. v inscenacích „Uspořená libra“, „Medvěd“, „Kočár nejsvětější svátosti“ či „Slzy, které svět nevidí“.
Jan Werich je též autorem několika knih, nejznámější jsou pak patrně jeho pohádkové příběhy („Fimfárum“).
Po roce 1968, kdy se v období tzv. pražského jara postaví za demokratické síly, které chtějí nastolit změny ve společnosti, je Jan Werich za husákovské (viz Husák, Gustáv) normalizace postaven mimo hlavní proud tehdejší československé kultury a víceméně až do své smrti je pak víceméně záměrně komunistickým režimem opomíjen (v roce 1978 nicméně z donucení podepíše tzv. antichartu).
Jan Werich umírá 31. října roku 1980 v Praze.