Postkoloniální Afrika dala světu celou plejádu bizarních dikátorů, jeden přesto poněkud vyčnívá – druhý prezident a později samozvaný císař Středoafrické republiky Jean-Bédel Bokassa.
Liboval si ve vyznamenáních, kterými byl ověšen od hlavy po paty (pro tuto jeho zálibu se mu přezdívalo „africký Göring„), po svém svržení byl obviněn z kanibalismu, své odpůrce nemilosrdně nechával likvidovat, jeho korunovace na císaře v Napoleonově stylu stála chudou africkou zemi v přepočtu na dnešní kurz na dvě miliardy dolarů.
Životopis Jean-Bédel Bokassy? Měl na výběr – kněz nebo voják. Vybral si to druhé a to určilo jeho kariéru
Jean-Bédel Bokassa, narozený 22. února 1921 v Bobangua, byl kontroverzní a významný vojenský a politický vůdce Středoafrické republiky. Jeho životní cesta byla pozoruhodná, nejen kvůli jeho politickým a vojenským úspěchům, ale také kvůli jeho bizarním a často krutým rozhodnutím.
Narodil se v rodině vesnického náčelníka, ale po tragické smrti svých rodičů v jeho šesti letech se ocitl v péči misionářů. Tato zkušenost ho později vedla k rozhodnutí vstoupit do francouzské koloniální armády v roce 1939, i když mohl nastoupit i dráhu kněze – výběr byl pouze a jen na něm. Bokassova vojenská kariéra byla úspěšná – účastnil se i bojů druhé světové války a vyznamenal se ve francouzské armádě, za což obdržel vyznamenání jako Légion d’Honneur a Croix de Guerre.
Po získání nezávislosti Středoafrické republiky v roce 1960 se Jean-Bédel Bokassa aktivně podílel na vytváření národní armády a byl jmenován plukovníkem. V roce 1965 svrhl prezidenta Davida Dacka a stal se po něm druhým prezidentem země. Jeho vláda byla autokratická a podporovaná francouzskou vojenskou a ekonomickou pomocí.
V roce 1972 se prohlásil prezidentem na doživotí a režim, v jehož čele stál, značně přitvrdil – Bokassa se v této době nechvalně „proslavil“ popravami politických oponentů a devastací národního hospodářství.
V roce 1976 se Bokassa prohlásil císařem Středoafrického impéria (Bokassa I.) a přejmenoval zemi. Jeho korunovace, podporovaná francouzským prezidentem Valérym Giscardem d’Estaingem, byla mezinárodně odsouzena. Jeho režim skončil v roce 1979, kdy byl svržen francouzskými zvláštními jednotkami a tajnou službou DGSE, a do prezidentského úřadu se vrátil David Dacko.
Po návratu z exilu ve Francii a Pobřeží slonoviny byl Bokassa v roce 1986 uvězněn a odsouzen k smrti za vraždu a další zločiny, včetně obvinění z kanibalismu. Jeho trest byl později změněn na doživotní vězení, ale v roce 1993 byl propuštěn v rámci všeobecné amnestie. Zemřel 3. listopadu roku 1996 v Bangui, hlavním městě Středoafrické republiky.