První československá republika byla tajným naukám, okultismu a hermetismu zaslíbená. Jan Kefer, Pierre de Lasenic (Petr Pavel Kohout), spisovatel Ladislav Klíma… to jsou jen tři jména z mnoha osobností českého meziválečného hermetismu.
Mužem, který se do dějin okultních věd v tuzemsku v dobách před i po druhé světové válce zapsal skutečně výrazně, byl Jiří Arvéd Smíchovský. Ten už ve třicátých letech patřil k nejznámějším členům spolku Universalia, za války a po ní se ale upsal ďáblu i ve skutečnosti – stal se konfidentem německé okupační správy i komunistické Státní bezpečnosti. Svým spoluvězňům prý později řekl, že byl zodpovědný za smrt 48 nevinných lidí.
Jako jediný z českých hermetiků se Arvéd Smíchovský dostal po povědomí široké veřejnosti, když v roce 2022 o jeho životě natočil režisér Vojtěch Mašek film s Michalem Kernem v hlavní roli. Film byl nominován na několik Českých lvů, včetně lva za režii, scénář a Nejlepší herec v hlavní roli.
Životopis Jiřího Arvéda Smíchovského? Jeho osudy by vydaly na několik životů
JUDr. et PhDr. Jiří Arvéd se narodil v Praze 2. května roku 1898 v Praze v Jilské ulici. Jeho otcem byl továrník Václav Rudolf Smíchovský a hlásil se k německé národnosti, matka Růžena Rožnánková byla Češka a pocházela z Třebíče. Kromě Jiřího byly v rodině ještě tři sestry, dvě však zemřely už v dětském věku.
Vzdělání se dostalo Jiřímu to nejlepší – navštěvoval obecnou školu u sv. Jiljí na Uhelném trhu a poté Pražské německé gymnázium ve Štěpánské ulici. Pak na pražské německé Univerzitě začal studovat práva. Se začátkem první světové války studia přerušil a odešel jako dobrovolník na frontu – nakonec v Itálii dezertoval a dočkal se v zajetí míru.
Po válce Jiří Arvéd studoval v Římě a Paříži, podle vlastních slov v obou zemích spolupracoval s místními zpravodajskými službami. V roce 1921 dokončil studia práv. Po nich pak ještě vystudoval filozofii a v Římě teologii.
V roce 1929 se trojnásobný doktor práv hovořící několika jazyky vrátil do rodné vlasti, o tři roky se oženil – jeho manželkou (byť jen na papíře, Jiří Arvéd byl homosexuál) se stala Ruska Naděžda Nikolajevna Jastrebová-Ragozina.
Zemřel ve věznici na Mírově, místo jeho hrobu je dnes už neznámé
Z ciziny si Smíchovský přivezl zálibu v okultismu a magii, stýkal se se svobodnými zednáři a členky spolku českých hermetiků Universalia. Zároveň byl členem Národní obce fašistické a jako o homosexuála se o něj zajímala policie. Vznik Protektorátu znamenal v Arvédově životě zlom – stal se agentem Sicherheitsdienstu, podle současníků prý udával takřka „na potkání“. Nakonec udal i jednoho ze svých milenců, Pravoslava Lexu.
Po válce, hned 15. května 1945, byl Jiří Arvéd Smíchovský, obviněn coby kolaborant a udavač, v soudním procesu, který se konal v dubnu a květnu 1947 byl odsouzen na doživotí. Později, kdy už byl vězněný na Mírově, jej vytěžovala komunistická Státní bezpečnost – Smíchovský se tak z udavače Sicherheitsdienstu stal udavačem komunistické tajné policie. Stal se dokonce jakýmsi osobním vězněm dr. Štěpána Plačka, který byl jedním z tvůrců komunistické Státní bezpečnosti. A také jednou z jejích první obětí při čistkách ve vlastních řadách.
Na Mírově muž přezdívaný malostranský ďábel také zemřel – poté, co jej jeden z dozorců udeřil neznámým předmětem do týla, zemřel po několika hodinách na zadušení. Jeho tělo prý zčernalo, což zavdalo příčinu pověsti, že si ho odnesl ďábel. Jeho smrt prý po konci Štěpána Plačka v Stb nařídila právě komunistická tajná policie.
Pohřben byl Jiří Arvéd Smíchovský na vězeňském hřbitově, přesné místo jeho posledního odpočinku dnes ale není známo.