Tři papežové, kteří si každý osobují právo sedět na svatém stolci. V Římě to byl Řehoř II., v Avignonu Benedikt XIII., na koncilu v Pise v roce 1409 kardinálové dosadili za papeže Alexandra V. Nevybrali dobře. Zemřel rok po jmenování. Na jeho místo usedl Jan XXIII., občanským jménem Baldassare Cossa, podle svědectví současníků pirát, násilník a sodomita.
Římský král Zikmund Lucemburský si dal úkol z nějtěžších – katolická církev bude znovu sjednocena, do čela bude postaven jediný papež. Jeho, Zikmundovou, zásluhou.
„Svolej koncil, Cosso“, vyzval Jana,“… katolická církev dostat jednu hlavu. A musí být vyřešeny problémy s učením o svátostech… a taky musí být pohnán k poslušnosti ten zpropadený šiřitel viklefských bludů z Prahy… Jan z Husi.“
Jan XXIII. uposlechl, ekumenický koncil, později známý podle místa konání jako kostnický, svolal, zahájili jej nicméně kardinálové jeho konkurenta, papeže Řehoře XII. Třetí papež, avignonský, koncil odmítl, ale svému sesazení zabránit nedovedl. Stejně jako dva jeho papežští kolegové. I oni byli sesazeni, Řehoř abdikoval sám, Jan XXIII. se papežského úřadu vzdal po věznění. Ve stejném vězení, ve kterém ještě z titulu papežské moci držel Jana Husa. Od zimy roku 1414.
Reformátor církve, náboženský myslitel, viklefián. Tak známe Jana z Husi
Jan Hus. Náboženský myslitel, reformátor církve, kazatel, přesvědčený stoupenec myšlenek Johna Wycleffa. Ten tvrdil, že církev nesmí mít církev pozemské statky, jediným pramenem víry je Písmo svaté. Jan Hus, rektor pražské univerzity a plamenný kazatel z Betlémské kaple, jeho spisy a nauky ctil, šířil je a bránil (ve spise Defensio articulorum Wycleff).
Trest přišel záhy. Jan Hus byl katolickou církví exkomunikován, nejprve arcibiskupem Zbyňkem Zajícem, v roce 1411 pak i Janem XXIII., papežem z Pisy. V červnu 1412 se pak Jan Hus dopustil neslýchaného – vyslovil nesouhlas s odpustkovou bulou (ve zkratce: kdo půjde s křížovou výpravou proti neapolskému králi, dostane odpustky) a veřejně vykřičel do světa, že papež, který nabízí podobný obchod, je antikrist.
Papežova zareagoval ihned – uvalil Husa do klatby, přikázal jej zatknout a soudit, Betlémská kaple, místo, kde Jan Hus kázal, měla být zbořena. Nad Mistrem Janem byl vyhlášen interdikt, v roce 1413 pak Husa odsoudila i teologická fakulta pražské univerzity. Na soud, k němuž jej předvolala papežská kurie Alexandra V., se Jan Hus nedostavil.
V době největších útoků vůči své osobě žil Jan Hus pod ochranou Jana z Ústí na Kozím Hrádku v jižních Čechách. V roce 1414 se krátce vrátil do Prahy, aby pak až do své pouti do Kostnice žil pod ochranou pána z Lažan na hradě Krakovci.
Zvu tě do Kostnice na koncil. Přijď se obhájit. Pozvání krále Zikmunda nebylo možné odmítnout
Do Kostnice se na pozvání krále Zikmunda vypravil Jan Hus 11. října 1414. Věřil, že mu bude umožněno, aby obhájil své učení a myšlenky. Mnozí jej před cestou varovali, jdeš si pro smrt, říkali. Neviděl, neslyšel. Král Zikmund mi zaručil bezpečnost. Věřím mu.
Hned na začátku kostnického slyšení Michal de Causis, prokurátor kurie, obvinil Husa z osmi bludů. V listopadu byl Hus zatčen a internován v jednom z kostnických paláců, 6. prosince jej uvrhli do sklepení dominikánského kláštera na Bodamském jezeře. Tady sepisuje svoji obhajobu, tady čelí obviněním z hereze.
V březnu 1415 se Husův případ dostal na vedlejší kolej, koncil se nejprve musel vypořádat s otázkou papežství. Vyřešil ji po svém. Tři papeže, kteří si osobovali právo vládnout katolické církvi, sesadil, nového papeže pak zvolí sám. Až bude ten správný čas. Na začátku června měl pak Jan Hus možnost prvního veřejného slyšení.
Jeho obhajoba byla zdlouhavá a neúspěšná. Koncil nechtěl být přesvědčován o Husově pravdě. Chtěl, aby český kazatel své učení odmítl a prohlásil jej za bludné. To zase odmítl Hus.
6. července koncil vynesl rozsudek. Pak vydal Husa světské moci
Co následovalo, víme. 20. června 1415 bylo Husovo učení zavrženo a jeho spisy spáleny, 6. července pak koncil nad českým reformátorem vynesl rozsudek – Hus byl prohlášen za odpadlíka církve. Církevnímu právu bylo učiněno zadost, zbývalo odsouzence vydat moci světské. To znamenalo jediné – smrt na hranici.
Rada města Konstnice nelenila, rozsudek byl vykonán ještě 6. července před městskou branou. Už byl přivázán ke kůlu, když mu maršálek krále Zikmunda naposledy nabídl život… když odvolá. Neodvolal, vzápětí z hranice vyšlehly plameny.
Význam Husova učení pro dějiny církve a českých zemí. Přenechám toto téma znalejším, já jen zmíním, že teprve v roce 1999 církev ústy papeže Jana Pavla II. poprvé vyslovila lítost nad Husovým koncem a uznala jej za reformátora církve.
Výročí upálení Mistra Jana Husa si připomněl
Marcel Kupka