Jozef Bednárik. Vystudoval herectví, brzy ale poznal, že jeho místo je na „druhé straně barikády“, a stal se režisérem. V Česku je jeho jméno ponejvíce spojeno s muzikálovou vlnou devadesátých let 20. století a s operní režií. 22. srpna zemřel po krátké nemoci v bratislavské nemocnici, kde byl hospitalizován od 19. srpna, když ve svém bratislavském bytě zkolaboval. Příčinou úmrtí bylo metabolické a srdeční selhání.
Vystudoval herectví, brzy se posadil do křesla režiséra
Jozef Bednárik se narodil 17. září roku 1947 v Zelenči nedaleko Trnavy, po střední (umělecko-průmyslové) škole se rozhodl pro studia herectví na bratislavské VŠMÚ. Od roku 1971 působil jako herec, o deset let později se pak rozhodl přestoupit na druhou stranu barikády a usedl do režisérského křesla.
Jako režisér začínal ale ještě jako herec, pod jeho vedením se vypracoval divadelní soubor v rodné Zelenči v nejpopulárnější ochotnický spolek na Slovensku. Nějaký čas pak Bednárik působil na scéně Divadla Andreje Bagara, v roce 1990 poprvé režíroval na Nové scéně bratislavského Národního divadla.
V Česku je známý především coby režisér muzikálů
V Česku režíroval Jozef Bednárik v Praze či Brně, v Národním divadle či ve Státní opeře. Veřejnost jej ale ponejvíce zaznamenala coby režiséra úspěšných muzikálů devadesátých let 20. století – vzpomeňme například režii Draculy Karla Svobody, Johanky z Arku Ondřeje Soukupa nebo Mony Lisy Michala Davida.