Quentin Tarantino, americký režisér, se narodil 27. března roku 1963 poloviční Indiánce a sociální pracovnici Connii Tarantinové. Jméno dostal podle matčiny oblíbené televizní postavy Quinta, kterého hrál Burt Reynolds v seriálu „Gunsmoke“.
Když jsou Quentinovi dva roky, stěhuje se rodina do Los Angeles. Malý Quentin se již od ranného dětství s matkou dostává do kina na spoustu filmů – v osmi letech vidí eroticky zabarvené „Tělesné vztahy“ s Jackem Nicholsonem a v devíti pak bezvýchodné Boormanovo „Vysvobození“.
Filmy hltá Tarantino jedním dechem a pak se mu ve dvaadvaceti splní životní sen – začíná pracovat v prestižní renomované videopůjčovně Videos Archives na Manhattan Brach. Tady se setkává s Rogerem Avarym, Jerrym Martinezem a Randem Vosslerem, s nimiž tráví celé dny přisátý očima k obrazovce videa.
V této době také Quentin navštěvuje herecké kurzy a pokouší se získat roli ve filmu (nakonec si zahraje pouze v TV seriálu), přičemž se drze hlásí k neexistujícím rolím v existujících filmech. Tvrdí, že si „zahrál“ epizodní roli v Godardově „Králi Learovi“, kterého v Americe nikdo neznal, a ve filmu „Dawn of the Dead“ Georga Romera, kde využil podobnosti s jedním z motorkářů.
Také se pokouší o vlastní filmovou tvorbu – s kamarády v roce 1986 natáčí amatérský snímek „Narozeniny mého nejlepšího přítele“, který však po vyvolání nedokáže sestříhat do konečné verze, takže snímek nikdy není zveřejněn.
Zanedlouho pak tento nadšený filmový samouk, který nikdy nedokončil ani střední školy a který za své vzory již od mládí uvádí Jean-Luca Godarda, Jeana Sierra Melvilla, Johna Woo, Briana de Palmu, Daria Argenta a další, opouští videopůjčovnu a začíná redigovat scénáře pro Cineter, malou hollywoodskou produkční společnost. Zde potkává Lawrence Bendera, o němž prohlásí, že je to jediná kmotřička v kravatě.
V roce 1987 začíná pracovat na svém prvním scénáři „Pravdivá romance“ – prodává ho až v roce 1991 za padesát tisíc dolarů. O rok později (1992) pak pracuje na scénáři k filmu „Takoví normální zabijáci“.
O Tarantina scénáristu je veliký zájem, o Tarantina režiséra naopak takřka nulový. Ale Tarantino se nevzdává a píše třetí scénář, který je rozhodnut sám si zrežírovat. Film „Gauneři“ má být superlevný film natočený za honorář z „Pravdivé romance“.
Roku 1991 natáčí Tarantino vybrané scény se Stevem Buscemim jako panem Růžovým (jednotlivé postavy filmu mají „barevná“ jména) a se sebou samým v roli pana Bílého. Tyto scény pak Tarantino ukáže lidem od filmu k posouzení – velmi dobrý dojem udělá např. na režiséra a výtvarníka Terryho Gilliama.
Problém je ale v tom, že příběh několika gangsterů, kteří se po neúspěšném přepadení klenotnictví schovávají v prázdném skladišti a snaží se mezi sebou vypátrat práskače, je na svoji dobu natolik originální, že se do jeho financování nikomu nechce.
Naštěstí Benderův učitel herectví zná ženu herce a producenta Harveyho Keitela, který je scénářem natolik zaujat, že se dá ihned do shánění peněz na jeho natočení. Hlavně díky němu se podaří natočit film za 1,5 milionu dolarů na profesionální úrovni.
„Gauneři“ mají mezi filmovými fanoušky obrovský úspěch, stávají se ihned po svém uvedení do kin kultovní záležitostí. Tarantino je náhle persona grata – je mu nabídnuto režírování „Nebezpečné rychlosti“, ale odmítá; film je později natočen v hlavních rolích s Dennisem Hopperem a Keanu Reevesem. Tarantinova pozice je taková, že může natočit jakýkoliv film, jediná podmínka je, že se musí vejít do rozpočtu 10 milionů dolarů – Tarantino tuto podmínku beze zbytku plní, když se rozhodne natočit film „Pulp Fiction: Historky z podsvětí“.
„Pulp Fiction“ (tento termín se používá jako pojmenování pro laciné krváky) začíná psát Tarantino v Amsterodamu pro společnost Miramax, divizi společnosti Walta Disneyho, v produkci Dannyho DeVita. Původně uvažuje, že by každou ze tří jeho částí natočil jiný režisér, ale při psaní scénáře se do svých postav natolik zamiluje, že si celý film nechává pro sebe.
Do hlavních rolí zabijáků Tarantino obsazuje Johna Travoltu, jenž je v té době na hereckém dně a Samuela L. Jacksona, který hrál již v „Pravdivé romanci“, ke které Tarantino napsal scénář.
Zbytek hereckého obsazení tvoří především Bruce Willis, Harvey Keitel, Tim Roth, Christophen Walken a jiní. Vesměs jde o herce, s nimiž se Tarantino při své práci již dříve setkal.
Tarantino se vůbec rád upřednostňuje herce, které si v dobách své práce ve videopůjčovně oblíbil z videa a televize. To je případ nejen Travolty, ale i např. Lawrence Tierneye. Jednou se dokonce vyjádří, že by jednou rád natočil film s hlavním představitelem „Pobřežní hlídky“ Davidem Hasselhoffem(!).
Tarantino nezapomíná ani na své přátele z videopůjčovny – Rand Vossler měl původně natáčet „Takové normální zabijáky“, ale Oliver Stone ho nechal odstranit. Rogeru Avarymu, ještě než mezi nimi došlo v roztržce, produkoval jeho debut „Zabít Zoe“.
Ve svých čtyřiceti letech je Quentin Tarantino natolik kultovní postavou, že už dnes se najde obrovská spousta fanoušků, kteří si z jeho filmů vybírají detaily a skládají si z nich portrét režisérovy osobnosti – tak se například ví, že stejný vztah jako k lidem má Tarantino i ke jménům: jakmile si nějaké oblíbí, používá ho stále.
Floyda najdeme v „Pravdivé romanci“ dokonce dvakrát a v „Pulp Fiction“ se tak jmenuje boxer, kterého zabije v ringu Butch. Vega je kromě postavy z „Pulp Fiction“ jméno i „toho zkurvenýho psychopata“, pana Světlého z „Gaunerů“, Alabama je hlavní postava v „Pravdivé romanci“ i bývalá postava pana Bílého v „Gaunerech“ atd.
Tarantinovy filmy hýří i interními fórky a narážkami: Eddie Bunker (pan Modrý) z „Gaunerů“ je skutečný bankovní lupič, jako boxerský předzápas v „Pulp Fiction“ je ohlášen zápas Vossler versus Martinez (Tarantinovi kamarádi z videopůjčovny), všichni kromě Vince (ve stejném snímku), který si balí, kouří cigarety zaniklé značky Red Apple. A tak by se dalo pokračovat takřka do nekonečna…
Tarantino ale není pouze režisérem, scénáristou a producentem, je i hercem. Přijímá roli v pokračování jednoho z nejoslnivějších a nejlevnějších debutů Mexičana Rodrigueze „Desperado“ (později spolu natočí „gangsterský horor“ „Od soumraku do úsvitu“), s Madonnou se objeví ve filmu Spikea Lee „Sex po telefonu“.Zahraje si i v romantickém „Somebody to Love“ od Alexandra Rockwella a ve fantaskní komedii „Johny zapíná rádio“.
Co se týče producentské práce, zakládá Tarantino produkční společnost A Band Apart, nazvanou podle Godardova kriminálního filmu nové vlny „Bande Part“. S pomocí této firmy dováží do Spojených států výrazné hongkongské filmy.
Poslední Tarantinovy práce nejsou již přijímány s takovým nadšením jako „Gauneři“ nebo „Pulp Fiction“. Natočil autorskou povídku ve filmu „Čtyři pokoje“, a ačkoliv jeho povídka byla přijata vcelku dobře, film jako celek zcela propadl. Dále natočil poctu tzv. blackploating filmům „Jackie Brownová“, jenž byl přijat pro svoji roztříštěnost velice rozporuplně.
Přesto lze ale říci, že Quentin Tarantino, i kdyby už nikdy nic nerežíroval, neprodukoval nebo nehrál, navždy zůstane, zejména díky svým „Gaunerům“ a „Pulp Fiction“, jedním z velikánů světového filmu, člověkem, kterému se bez despektu přezdívá „muž pro novou brakovou éru“…