Miloslav Vlk. Kardinál

Kardinál Miloslav Vlk, český katolický duchovní a teolog, arcibiskup pražský a primas český (hlava české římskokatolické církve) mezi lety 1991-2010, se narodil 17. května roku 1932 v Líšnici nedaleko jihočeského Milevska.

V mládí Miloslav Vlk studoval na Jirsíkově gymnáziu v Písku, po maturitě mu ale komunistický režim neumožnil vysokoškolské vzdělání, a tak budoucí kardinál římskokatolické církve nastupuje jako dělník do továrny Motor Union v Českých Budějovicích. Po necelém roce je pak povolán k vojenské prezenční službě (1953-1955).

Po návratu z armády režim Miloslavu Vlkovi vysokoškolská studia nakonec umožní – vystuduje archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po absolutoriu Miloslav Vlk čtyři roky pracuje jako archivář v Třeboni, Jindřichově Hradci a Českých Budějovicích, kde dokonce dosáhl jako úředník Městském archívu ředitelského postu.

Víra v Boha byla ale silnější. V roce 1964 začal Miloslav Vlk studovat na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích, na kněze byl vysvěcen 23. června 1968 v Českých Budějovicích a stal se sekretářem českobudějovického biskupa Josefa Hloucha.

V roce 1971 je Miloslav Vlk z rozhodnutí komunistické moci ze své pozice odvolán a je poslán, aby spravoval malé farnosti v Pošumaví – Lažiště a Záblata. V roce 1972 pak přesidluje do Rožmitálu pod Třemšínem, kde působí až do roku 1978, kdy státní moci dojde trpělivost a zbaví jej tzv. státního souhlasu, bez kterého kněžské povolání v socialistickém Československu nelze vykonávat.

Celé následující desetiletí působí Miloslav Vlk v Praze, kde se živí (v socialistickém Československu je každý, kdo nemá stálé zaměstnání, považován za příživníka, což je trestný čin) jako myč oken a později opět jako archivář, kterým je vzdělán (pracuje ve Státní bance československé). Zároveň tajně vykonává kněžskou službu.

Rok 1989 je pro Miloslava Vlka rokem mnoha změn, ta první přišla hned s Novým rokem – 1. ledna roku 1989 je mu navrácen tzv. státní souhlas, může opět veřejně působit jako kněz římskokatolické církve.  Kněžskou službu vykonává nejprve na malých farnostech na Klatovsku, později se vrací na „svoji“ Šumavu.

Po demokratizaci společnosti na konci roku 1989 se Miloslav Vlk stává jednou z vůdčích postav obrozené římskokatolické církve u nás – 14. února roku 1990 je jmenován českobudějovickým biskupem,  o rok později se pak jako nástupce Františka Tomáška stává arcibiskupem pražským a primasem českým, čímž se de facto stává hlavou římskokatolické církve v českých zemích. 26. listopadu roku 1994 jej papež Jan Pavel II. jmenuje kardinálem titulu Santa Croce in Gerusalemme. Miloslav Vlk se tak stává členem sboru kněží, kteří volí papeže. V roce 2005 se po smrti Jana Pavla II. účastní konkláve, která zvolila za nového papeže Josefa Ratzingera (Benedikta XVI.). V letech 1991 – 2000 stál Miloslav Vlk v čele České biskupské konference.

V roce 2010 kardinál Miloslav Vlk opouští post pražského arcibiskupa a primase českého, když papež Benedikt XVI. přijímá jeho rezignaci (z důvodu dosažení věkové hranice, určené katolickou církví pro rezignaci vysokých církevních hodnostářů) – na jeho místo nastupuje Dominik Duka.

Kardinál Miloslav Vlk patří k nejvýznamnějším osobnostem české  katolické církve polistopadové éry – jako budějovický biskup se výrazně zasazuje o obnovu církevních struktur a církevního školství v kraji, v roce 1990 založil v Českých Budějovicích Biskupské gymnázium a podílel se na založení Jihočeské univerzity (a její Teologické fakulty). Se stejným nasazením se pouští do práce jako arcibiskup pražský – i na tomto postu se snaží napravit co nejvíce škod, které způsobil na církevních strukturách komunistický režim, zakládá mimo jiné Arcibiskupské gymnázium nebo Arcibiskupský kněžský seminář. Věnuje se též charitativní činnosti, z jeho popudu vzniká v roce 1993 Arcidiecézní charita.

Kardinál Miloslav Vlk je držitelem mnoha významných státních ocenění – v roce 2001 je mu udělena  Čestná medaile TGM, 28. října roku 2002 mu prezident Václav Havel propůjčil  Řád TGM II. třídy.

Kardinál Miroslav Vlk zemřel 18. března 2017, kdy podlehl rakovině plic, která metastázovala do kostí. O jeho skonu informoval veřejnost Dominik Duka. Pohřeb byk 25. března 2017 v pražské katedrále sv. Víta. Obřadu se zúčastnili kardinálové z okolních zemí, chyběl prezident České republiky Miloš Zeman.

Životním mottem kardinála Vlka byla tato slova: „Musíme tady být pro druhé. Láska je hodnota nad jiné.“